Avishai Cohen od S po XXXL

Padesátiny fenomenálního basisty, zpěváka a skladatele svádějí k rekapitulaci. Třeba k probírce jeho nejvýznamnějších sestav. Od prvního alba po současnost, od dua po koncerty se symfonickými orchestry, od prvního vystoupení v ČR po to plánované šestadvacáté na JazzFestBrno. Bez nároku na úplnost! Plný výčet by zabral půlku časopisu.

 

Jeden z nejvýznamnějších představitelů levantajazzu – když může být ethiojazz, proč si nevymyslet další škatulku – zatím vydal sedmnáct různorodých alb. U nás poprvé zahrál v roce 2004 v Městské knihovně v Praze. Přivezl tehdy zajímavou sestavu kvarteta, ve kterém působil s basistou snad osudově spřízněný americký bubeník Mark Guiliana (později též Brad Mehldau, Dhafer Youssef, Donny McCaslin, David Bowie), původem kubánský saxofonista Yosvany Terry (Gonzalo Rubalcaba, Steve Coleman i výrazný leader) a pianista Sam Bar-Sheshet (americký producent slyšící spíše na jméno Sam Barsh a pohybující se dnes na hiphopové a R&B scéně). Ač tehdy přišlo na zatím relativně neznámého hráče nemnoho nadšenců, nadstandardně si ho zamilovali a šeptanda v komunitě platí za nejlepší reklamu. V roce 2005 v Lucerna Music Baru už publikum patřičně zhoustlo. Celkem u nás tak Avishai Cohen mohl absolvovat, pokud mi při googlování a ždímání paměti své i pořadatelů (například jen Petr Pylypov ve svém přehledu uvádí, že „dovezl“ Avishaie v rámci řady Jazz Meets World dvanáctkrát) něco nevypadlo, dohromady minimálně pětadvacet koncertů v Praze, Brně, Ostravě, Českých Budějovicích či Trutnově. A ten šestadvacátý, set příležitostně obnoveného Gently Disturbed Trio na JazzFestBrno, se právě chystá.

Hudebník nikdy neopomene zmínit dědu českého původu a upřímně tvrdí, že má zdejší kotlinku rád. Jenže jen povědomí o rodinné historii a krása historických měst by ho sem tam často nepřitáhla. O jeho hudbu je prostě ve zdejší posluchačské obci, a tudíž i mezi pořadateli, stálý zájem.

 

Fámulus slavných a hvězdně obsazený debut

Cohenova léta sidemanská patří k těm záviděníhodným. Vždyť měl v New Yorku možnost brát lekce muzikantského života od Chicka Corey či Danila Péreze a vyvíjet se s vrstevníky Seamusem Blakem a Kurtem Rosenwinkelem. Krom toho studoval na newyorské New School třeba po boku Brada Mehldaua. K Avishaiově oblíbenému povídání o těžkých začátcích v NYC dodejme, že nevstupoval do zcela neznámého prostředí. Jednu americkou zkušenost už měl za sebou. Už coby -náctiletý bydlel nějakou dobu s rodiči v St. Louis v Missouri, kde se ještě věnoval studiu klasického piana. Právě zde však objevil rockovou muziku a také jazz. Především Jaka Pastoria v nahrávkách s Weather Report, což ho vedlo až k přepřažení nejdříve na baskytaru a poté na kontrabas. Než se znovu vrátil do USA, v basových tónech se zdokonalil na Hudební a umělecké akademii v Jeruzalémě i v izraelském armádním orchestru.

První opravdu důležité angažmá mladého Avishaie bylo právě u Danila Péreze, se kterým natočil triové album PanaMonk (1996). Panamský pianista tu hrál skladby Thelonia Monka a vlastní, Monkem inspirované. Za bicími se střídali Jeff Watts a bubenice Terri Lyne Carrington. Ve stejném roce se Cohen spolu se španělským bubeníkem Jorgem Rossym podílel i na debutu Kurta Rosenwinkela East Coast Love Affair. Co ovšem pomohlo basistovi k nadnárodní popularitě nejvíce, bylo členství v sextetu Chick Corea Origin (album Live At the Blue Note, 1998) a Chick Corea New Trio (s bubeníkem Jeffem Ballardem, album Past, Present & Futures, 2001). Mimochodem, s „velkým učitelem“ se Avishai znovu před třemi lety setkal na pódiu díky koncertům k Coreovým 75. narozeninám.

Už během šesti let strávených u Corey vydával Cohen vlastní profilová alba, ostatně právě pan kapelník mu dal prostor na svojí značce Stretch v distribuci Concord Records. Vlastně byla „návaznost akcí“ podle samotného Chicka Corey opačná. Nejdříve přizval Cohenovu kapelu do studia, pak teprve Cohena do vlastních muzikantských plánů: „Když jsem Avishaie slyšel poprvé, naprosto mě dostal. Brzy poté jsem mu nabídl nahrávání pro Stretch. A tak jsem si studiová sessions užíval, Avishaiovy vlastní kompozice hrané skvělými muzikanty, až jsem se rozhodl založit s Avishaiem kapelu a půjčit si od něj i další hráče. Takhle vzniklo sexteto Origin,“ cituje ikonického pianistu a Cohenova „objevitele“ letošní článek z The Jerusalem Post.

Debut Adama (1998), poznamenaný dobovým straight-ahead jazzem i Avishaiovou láskou k latině, ale třeba ve skladbě Madrid už naznačující budoucí Coheonův mediteránní, „ethno-jazzový“ rukopis, byl natolik reprezentativně obsazený, aby přitáhl pozornost. Stoličku u klavíru střídavě obsadili tehdy kmenový hráč Jason Lindner a hosté Danilo Pérez a Brad Mehldau. Chicka Coreu slyšíme v jedné skladbě hrát na elektrické piano Fender Rhodes. Dechaři Steve Wilson a Steve Davis jsou shodní s Origin sextetem, na bicí hrají Jorge Rossy a Jeff Ballard. Nechybí kytarista a hráč na oud Amos Hoffman, kterému basista později oplatí sidemanské služby na jeho albech. K hvězdným hostům tu patří i perkusista Don Alias (přítomný mj. na legendárních jazzrockových deskách Milese Davise vč. Bitches Brew) a k tehdy novým talentům ve skladbičce Jasonity i chilská zpěvačka Claudia Acuña.

 

Americká série

Řada desek pod Coreovou patronací pokračuje tituly Devotion (1999), Colors (2000) a Unity (2001). Cohenův skladatelský talent tu rychle dozrává a nabírá na osobitosti. Zvuk zůstává košatý. Stálými členy sestavy na Devotion a Colors jsou pianista Jason Lindner, saxofonista Jimmy Greene, trombonista Steve Davis, kytarista a oudista Amos Hoffman a bubeník Jeff Ballard. Na obou deskách slyšíme také hostující smyčcové kvarteto, na Colors navíc znovu i vokál Claudie Acuña a vedle Ballardových také bicí Antonia Sancheze. Dojde i na pár epizodních rolí, například Yagil Baras zaskočí na kontrabas, když se Avishai věnuje pianu. Už se tu objevuje i trombonista Avi Lebovich (Chick Corea, Bootsy Collins, Slide Hampton, kapelník Avi Lebovich Orchestra).

Na albu Unity pak Cohen vytvořil koncepci mezinárodní kapely se členy izraelského, mexického, argentinského a kubánského původu, která měla podle kapelníkových slov „umožnit interakci odlišných kultur a využít hudbu jako médium přenášející zprávu o míru a harmonii“. Asi až příliš vzletná fráze nezkazí dojem z přirozené souhry kapely, kterou Cohen pojmenoval International Vamp Band. Sešli se tu trombonista Avi Lebovich a kontrabasista Yagil Baras za Izrael, bubeník Antonio Sánchez v mexickém dresu, trumpetista Diego Urcola z Argentiny a pozdější známý z prvního pražského Cohenova koncertu, kubánský saxofonista Yosvany Terry. Co dělal Avishai, když na kontrabas hrál Yagil? Tentokrát se věnoval pianu, baskytaře a vokálům.

Na International Vamp Band navazuje i Lyla (2003), první titul na vlastní Avishaiově značce Razdaz Recordz. Ke změně došlo akorát na postu bubeníka, kde se místo Antonia Sáncheze, vytíženého u Pata Methenyho či Michaela Breckera, objevují Mark Guiliana, který obohatil sound také elektronikou, resp. Eric McPherson. Baras tentokrát vyfasoval baskytaru. V nahrávacím studiu se opět mihl i Chick Corea.

Konečně téměř královský formát. Album At Home (2005) je nadepsáno coby Avishai Cohen Trio & Ensemble. Triový základ tvoří Sam Barsh a Mark Guiliana (viz první pražský koncert), „Ensemble“ pak známí z International Vamp Bandu Yosvany Terry a Diego Uncola, s nimi navíc flétnistka Anne Drummond a perkusista Tomer Tzur. Bicí alternuje Jeff Ballard.

Stejné trio, ovšem doplněné na kvarteto dalším starým známý Amosem Hoffmanem, natočilo jeden z prvních opravdových Cohenových majstrštyků Continuo (2006). Právě tady se totiž už skutečně rovnoprávně a uceleně propojily autorovy blízkovýchodní skladatelské geny s jazzovým slovníkem. V roce vydání Continua basista vystoupil v ČR hned několikrát. Objevil se 22. dubna coby host koncertní řady Jazz na Hradě, poté zahrál v rámci pátého ročníku JazzFestBrno a 25. dubna si zopakoval Lucerna Music Bar. Mimochodem, rozhlasový záznam tehdejšího triového koncertu z LMB (stále Cohen-Barsh-Guilina) býval bukanýrskými prostředky k mání. Stojí za poslech.

Také koncertní album a DVD As Is… Live At The Blue Note (2007) zachycuje Cohenovy snímky z roku 2006, kdy v legendárním newyorském klubu odehrál pár show na přelomu srpna a září. Tentokrát k triu opět přibral i dechaře Diega Urcolu a Jimmyho Greena. Vlastně jde o jisté rozloučení se starými časy. S Amerikou i odcházejícím Barshem. Na místo stálého pianisty nastupuje v roce 2007 do Cohenova tria mladičký Shai Maestro. Mark Guiliana původem z New Jersey zůstává, díky propojení s Avishaiem mu zatím nebude vadit ani „dojíždění“ přes Atlantik.

 

Avishai rozezpívaný

Triové album Gently Disturbed (2008), jedno z Cohenových vůbec nejlepších, totiž už poznamenává rozhodnutí vrátit se do Izraele. Nahrávka vzniká v roce 2007 ve Švédsku, kam se bude Avishai za natáčením v budoucnu vracet. Bude to mít blíž i do Česka, které nevynechal z itineráře ani v letech 2007 a 2008.

Ještě hlouběji k blízkovýchodním kořenům se Cohen noří na v podstatě ethno-popové desce Sha’ot Regishot (Sensitive Hours, 2008), i když i zde je samozřejmě slyšet mnohem víc vlivů než jen ty mediteránní (od Levanty přes severní Afriku po Pyrenejský poloostrov) či jazzové. Už dříve basista na albech i pódiu příležitostně zazpíval, tentokrát ovšem dodal vokály do všech skladeb. A navíc v hebrejštině. Trio Cohen-Maestro-Guiliana tu rozšiřují zpěvačka Karen Malka, kytarista Eyal Heler, flétnista Ilan Salem, trombonista Oded Meir a perkusista i vokalista Rea Bar-Ness. Stejná sestava, posílená ještě o dalšího perkusistu Itamara Doariho, se na pódiu prezentovala většinou pod názvem Avishai Cohen Vocal Project, posléze Eastern Unit, mezitím občas také jako Roots Project. Pro ortodoxní jazzové příznivce šlo možná o příliš velký popík, pro jiné (včetně mě) o jednu z vůbec nejšťastnějších etap basistovy tvorby. Také koncert devítičlenného Vocal Projectu ze 13. dubna 2008 v pražském Paláci Akropolis si vybavuji coby naprosto strhující. A místy také atypicky humorný. Třeba když se kapela s dryáčnickou vervou pustila do ruské pochodové skladby uváděné coby Russian War Song, která se průběžně záměrně rozpadala do naprostého kakofonického chaosu. Ansámbl působil sehraně a „hotově“, přitom v Praze šlo teprve o „první světovou reprízu“. O korzárském výstupu z tohoto koncertu nevím, ale velmi dobře vystihuje tehdejší atmosféru i repertoár snímek vydaný pod názvem Eastern Unit Live Jazzfestival Moers, Germany 2008.

Další vystoupení v Akropoli pod názvem Eastern Unit 15. března 2009 (a předtím podle referencí také 14. března na trutnovském festivalu Jazzinec) už představilo menší, ale stejně dobře fungující ansámbl. Předjímal už sestavu dalšího zpívaného world-pop-jazzového titulu Aurora (2009) pro legendární vydavatelství Blue Note. Na turné tehdy vyrazili s Cohenem zpěvačka Karen Malka, pianista Shai Maestro, navrátivší se oudista a kytarista Amos Hoffman a perkusista Itamar Doari. Na natáčení desky ještě participovali trumpetista Stephane Belmondo a flétnista Lionel Belmondo. Na Auroře zůstává Avishai po hudební stránce částečně v Izraeli, ale opět víc rozšiřuje záběr třeba směrem ke svojí milované latině. Mezi autorskými kusy a úpravami levantských lidovek tak figuruje třeba cituplná verze balady Alfonsina y el Mar od argentinského skladatele a pianisty Ariela Ramíreze a textaře (i spisovatele a historika) Félixe Luny, kterou zpívá Avishai jen sám za doprovodu kontrabasu.

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu