Padesátiny fenomenálního basisty, zpěváka a skladatele svádějí k rekapitulaci. Třeba k probírce jeho nejvýznamnějších sestav. Od prvního alba po současnost, od dua po koncerty se symfonickými orchestry, od prvního vystoupení v ČR po to plánované šestadvacáté na JazzFestBrno. Bez nároku na úplnost! Plný výčet by zabral půlku časopisu.
Jeden z nejvýznamnějších představitelů levantajazzu – když může být ethiojazz, proč si nevymyslet další škatulku – zatím vydal sedmnáct různorodých alb. U nás poprvé zahrál v roce 2004 v Městské knihovně v Praze. Přivezl tehdy zajímavou sestavu kvarteta, ve kterém působil s basistou snad osudově spřízněný americký bubeník Mark Guiliana (později též Brad Mehldau, Dhafer Youssef, Donny McCaslin, David Bowie), původem kubánský saxofonista Yosvany Terry (Gonzalo Rubalcaba, Steve Coleman i výrazný leader) a pianista Sam Bar-Sheshet (americký producent slyšící spíše na jméno Sam Barsh a pohybující se dnes na hiphopové a R&B scéně). Ač tehdy přišlo na zatím relativně neznámého hráče nemnoho nadšenců, nadstandardně si ho zamilovali a šeptanda v komunitě platí za nejlepší reklamu. V roce 2005 v Lucerna Music Baru už publikum patřičně zhoustlo. Celkem u nás tak Avishai Cohen mohl absolvovat, pokud mi při googlování a ždímání paměti své i pořadatelů (například jen Petr Pylypov ve svém přehledu uvádí, že „dovezl“ Avishaie v rámci řady Jazz Meets World dvanáctkrát) něco nevypadlo, dohromady minimálně pětadvacet koncertů v Praze, Brně, Ostravě, Českých Budějovicích či Trutnově. A ten šestadvacátý, set příležitostně obnoveného Gently Disturbed Trio na JazzFestBrno, se právě chystá.
Hudebník nikdy neopomene zmínit dědu českého původu a upřímně tvrdí, že má zdejší kotlinku rád. Jenže jen povědomí o rodinné historii a krása historických měst by ho sem tam často nepřitáhla. O jeho hudbu je prostě ve zdejší posluchačské obci, a tudíž i mezi pořadateli, stálý zájem.
Fámulus slavných a hvězdně obsazený debut
Cohenova léta sidemanská patří k těm záviděníhodným. Vždyť měl v New Yorku možnost brát lekce muzikantského života od Chicka Corey či Danila Péreze a vyvíjet se s vrstevníky Seamusem Blakem a Kurtem Rosenwinkelem. Krom toho studoval na newyorské New School třeba po boku Brada Mehldaua. K Avishaiově oblíbenému povídání o těžkých začátcích v NYC dodejme, že nevstupoval do zcela neznámého prostředí. Jednu americkou zkušenost už měl za sebou. Už coby -náctiletý bydlel nějakou dobu s rodiči v St. Louis v Missouri, kde se ještě věnoval studiu klasického piana. Právě zde však objevil rockovou muziku a také jazz. Především Jaka Pastoria v nahrávkách s Weather Report, což ho vedlo až k přepřažení nejdříve na baskytaru a poté na kontrabas. Než se znovu vrátil do USA, v basových tónech se zdokonalil na Hudební a umělecké akademii v Jeruzalémě i v izraelském armádním orchestru.
První opravdu důležité angažmá mladého Avishaie bylo právě u Danila Péreze, se kterým natočil triové album PanaMonk (1996). Panamský pianista tu hrál skladby Thelonia Monka a vlastní, Monkem inspirované. Za bicími se střídali Jeff Watts a bubenice Terri Lyne Carrington. Ve stejném roce se Cohen spolu se španělským bubeníkem Jorgem Rossym podílel i na debutu Kurta Rosenwinkela East Coast Love Affair. Co ovšem pomohlo basistovi k nadnárodní popularitě nejvíce, bylo členství v sextetu Chick Corea Origin (album Live At the Blue Note, 1998) a Chick Corea New Trio (s bubeníkem Jeffem Ballardem, album Past, Present & Futures, 2001). Mimochodem, s „velkým učitelem“ se Avishai znovu před třemi lety setkal na pódiu díky koncertům k Coreovým 75. narozeninám.
Už během šesti let strávených u Corey vydával Cohen vlastní profilová alba, ostatně právě pan kapelník mu dal prostor na svojí značce Stretch v distribuci Concord Records. Vlastně byla „návaznost akcí“ podle samotného Chicka Corey opačná. Nejdříve přizval Cohenovu kapelu do studia, pak teprve Cohena do vlastních muzikantských plánů: „Když jsem Avishaie slyšel poprvé, naprosto mě dostal. Brzy poté jsem mu nabídl nahrávání pro Stretch. A tak jsem si studiová sessions užíval, Avishaiovy vlastní kompozice hrané skvělými muzikanty, až jsem se rozhodl založit s Avishaiem kapelu a půjčit si od něj i další hráče. Takhle vzniklo sexteto Origin,“ cituje ikonického pianistu a Cohenova „objevitele“ letošní článek z The Jerusalem Post.
Debut Adama (1998), poznamenaný dobovým straight-ahead jazzem i Avishaiovou láskou k latině, ale třeba ve skladbě Madrid už naznačující budoucí Coheonův mediteránní, „ethno-jazzový“ rukopis, byl natolik reprezentativně obsazený, aby přitáhl pozornost. Stoličku u klavíru střídavě obsadili tehdy kmenový hráč Jason Lindner a hosté Danilo Pérez a Brad Mehldau. Chicka Coreu slyšíme v jedné skladbě hrát na elektrické piano Fender Rhodes. Dechaři Steve Wilson a Steve Davis jsou shodní s Origin sextetem, na bicí hrají Jorge Rossy a Jeff Ballard. Nechybí kytarista a hráč na oud Amos Hoffman, kterému basista později oplatí sidemanské služby na jeho albech. K hvězdným hostům tu patří i perkusista Don Alias (přítomný mj. na legendárních jazzrockových deskách Milese Davise vč. Bitches Brew) a k tehdy novým talentům ve skladbičce Jasonity i chilská zpěvačka Claudia Acuña.
Americká série
Řada desek pod Coreovou patronací pokračuje tituly Devotion (1999), Colors (2000) a Unity (2001). Cohenův skladatelský talent tu rychle dozrává a nabírá na osobitosti. Zvuk zůstává košatý. Stálými členy sestavy na Devotion a Colors jsou pianista Jason Lindner, saxofonista Jimmy Greene, trombonista Steve Davis, kytarista a oudista Amos Hoffman a bubeník Jeff Ballard. Na obou deskách slyšíme také hostující smyčcové kvarteto, na Colors navíc znovu i vokál Claudie Acuña a vedle Ballardových také bicí Antonia Sancheze. Dojde i na pár epizodních rolí, například Yagil Baras zaskočí na kontrabas, když se Avishai věnuje pianu. Už se tu objevuje i trombonista Avi Lebovich (Chick Corea, Bootsy Collins, Slide Hampton, kapelník Avi Lebovich Orchestra).
Na albu Unity pak Cohen vytvořil koncepci mezinárodní kapely se členy izraelského, mexického, argentinského a kubánského původu, která měla podle kapelníkových slov „umožnit interakci odlišných kultur a využít hudbu jako médium přenášející zprávu o míru a harmonii“. Asi až příliš vzletná fráze nezkazí dojem z přirozené souhry kapely, kterou Cohen pojmenoval International Vamp Band. Sešli se tu trombonista Avi Lebovich a kontrabasista Yagil Baras za Izrael, bubeník Antonio Sánchez v mexickém dresu, trumpetista Diego Urcola z Argentiny a pozdější známý z prvního pražského Cohenova koncertu, kubánský saxofonista Yosvany Terry. Co dělal Avishai, když na kontrabas hrál Yagil? Tentokrát se věnoval pianu, baskytaře a vokálům.
Na International Vamp Band navazuje i Lyla (2003), první titul na vlastní Avishaiově značce Razdaz Recordz. Ke změně došlo akorát na postu bubeníka, kde se místo Antonia Sáncheze, vytíženého u Pata Methenyho či Michaela Breckera, objevují Mark Guiliana, který obohatil sound také elektronikou, resp. Eric McPherson. Baras tentokrát vyfasoval baskytaru. V nahrávacím studiu se opět mihl i Chick Corea.
Konečně téměř královský formát. Album At Home (2005) je nadepsáno coby Avishai Cohen Trio & Ensemble. Triový základ tvoří Sam Barsh a Mark Guiliana (viz první pražský koncert), „Ensemble“ pak známí z International Vamp Bandu Yosvany Terry a Diego Uncola, s nimi navíc flétnistka Anne Drummond a perkusista Tomer Tzur. Bicí alternuje Jeff Ballard.
Stejné trio, ovšem doplněné na kvarteto dalším starým známý Amosem Hoffmanem, natočilo jeden z prvních opravdových Cohenových majstrštyků Continuo (2006). Právě tady se totiž už skutečně rovnoprávně a uceleně propojily autorovy blízkovýchodní skladatelské geny s jazzovým slovníkem. V roce vydání Continua basista vystoupil v ČR hned několikrát. Objevil se 22. dubna coby host koncertní řady Jazz na Hradě, poté zahrál v rámci pátého ročníku JazzFestBrno a 25. dubna si zopakoval Lucerna Music Bar. Mimochodem, rozhlasový záznam tehdejšího triového koncertu z LMB (stále Cohen-Barsh-Guilina) býval bukanýrskými prostředky k mání. Stojí za poslech.
Také koncertní album a DVD As Is… Live At The Blue Note (2007) zachycuje Cohenovy snímky z roku 2006, kdy v legendárním newyorském klubu odehrál pár show na přelomu srpna a září. Tentokrát k triu opět přibral i dechaře Diega Urcolu a Jimmyho Greena. Vlastně jde o jisté rozloučení se starými časy. S Amerikou i odcházejícím Barshem. Na místo stálého pianisty nastupuje v roce 2007 do Cohenova tria mladičký Shai Maestro. Mark Guiliana původem z New Jersey zůstává, díky propojení s Avishaiem mu zatím nebude vadit ani „dojíždění“ přes Atlantik.
