Strhující afrofuturistické album vám přijde skvělé víc, než byste si byli ochotni předtím připustit. Vždyť posloucháme sedmdesátníka, u něhož se dá předpokládat, že má cestu do moderní současnosti už dávno zarúbanou. Jenomže věk je pouze číslo a potomek rybářů z Podoru stál vždycky jednou nohou v technologické budoucnosti.
A také nespravedlivě ve stínu daleko slavnějšího Youssou N’Doura. Kdo by se divil: překonat vynález mbalaxu není jen tak. Zato častěji vydával alba, s nimiž se čím dál víc popově zaměřený krajan nemohl umělecky měřit. Na rozdíl od něho nikdy nevstoupil do politiky: přirozenou autoritu vůdce si vybudoval odspodu; a mezi lidi na vesnice jezdí pořád. S doprovody, z nichž nejednou vytěžil své nejoriginálnější nahrávky. Po návštěvě Simona Emmersona natočil přelomové album Firin’ in Fouta, oceněné v roce 1994 Grammy, a když hostil švédského hitmakera ze skupiny The Very Best Johana Huga, radovali jsme se z Traveller. Naposled u ohně poseděl se skladatelem Ludwigem Göranssonem a všichni se pak ptali, komu že patří tak nádherně vypjatý hlas v marvelovkách Černý Panter a Wakanda Forever. Nepřipomínáme to jen tak: z těchto setkání vyrůstá do nevídaných výšin razantně uchopený moderní zvuk Being. Hugova produkce udržuje harmonii mezi drtivou elektronikou a tradičními nástroji a málem až mystický Maalův extatický hlas konfrontuje se řvoucím mládím: mauritánský raper General Paco Lenol s ním v monumentálně elektrorozbušené skladbě Mbeda Wella pak děkuje za to, že svět tancuje se Senegalci. Zbytečně: na většinu alba netančí snad jen mrtví.
Maal nepředstírá, že zachraňuje Afriku; neříká lidem, jak mají žít, jen v sobě cítí zodpovědnost za to, aby jim sdělil, co je pro jejich správný život nezbytné, a varoval je před chybami, kterých by mohli nadosmrti litovat. Se zpěvákem Esau Mwamwaya (z kapely The Very Best) ve Freak Out třeba radí, aby si dávali pozor na nebezpečí sociálních sítí. A stejně jako my na Západě ví, o čem mluví.