Balkánské dechovky, hitmaker Goran Bregović, hudební jugonostalgie, romská hudba východní Evropy, srbský megafestival Guča, bosenské balady sevdalinka, nacionalisticky generovaný turbofolk, to vše jsou dílčí pramínky spletitého trendu, který trvá přes 30 let. Za jeden z jeho počátků je považován film Underground režiséra Emira Kusturici, inspirovaný jugoslávskou válkou. Už tento výčet napovídá, že se jedná o víc než hudební fenomén a že k jeho zmapování bude zapotřebí celý team fundovaných autorů. A přesně tím je kniha, která byla loni prezentována v rámci veletrhu Womex. Což ovšem probíhalo na osobní úrovni, skrytě a v kuloárech. Mateřskou organizací Womexu je totiž Piranha Arts AG, zastřešující i vydavatele knihy. Bombastický střet zájmů by nebyl dobrý nápad.
Kniha nepřináší detailně vystavěnou chronologii, což skrytě naznačují podtituly Orální historie a Toto je skutečný příběh. Oba spoluautoři, původem bosenský DJ Robert Shoko a americký hudební novinář Robert Rigney, žijí v Berlíně, spolu s velmi početnou ex-jugoslávskou diasporou. Knihu poskládali ze 130 rozhovorů, článků i osobních memoárů. Mezi autory citovaných textů jsou univerzitní profesoři, novináři s mezinárodním renomé, i muzikanti z kapel jako Dubioza Kolektiv, Gogol Bordello, Balkan Beat Box, Mr. Žarko či Laibach. Výsledkem je různorodý, ale čtivý řetězec postřehů, vzpomínek, kontroverzních názorů, z nichž se autorům často podařilo vystavět překvapivé kontrapunkty. Specifickou partii představuje konfrontace ex-jugoslávské diaspory s německou mentalitou.
Jedná se o příběh značně komplexní, zahrnující jak válečné osudy, tak i otisk ex-jugoslávské kultury do evropské, a především berlínské diaspory. Zatímco na poválečně rozparcelovaném jugoslávském území bujely nacionalistické kulturní trendy, v berlínských diskotékách kvetly interakce, a to jak vzájemné, tak i s německým publikem, pro které měla balkánská hudba, temperament i rakija statut rajského, a tedy rizikového ovoce. Pletivem memoárů se prolínají privátní, často velmi intimní výpovědi obou spoluautorů, partnerské vztahy natvrdo naroubované na imigrantská řešení pasových problémů.
V internetové éře je to ideální text pro těkavého čtenáře. Knihu otevřete na jakékoli straně a ihned vstoupíte do děje. Autoři tvrdí, že k formátu je inspirovala kniha Please Kill Me – Uncensored Oral History of Punk autorů Legs McNeila a Gilliana McCaina z roku 1996, též kompilovaná z archivních rozhovorů.
Jenže punk je vlastně naše západní domovská kultura, zatímco na Balkáně se ocitáme v teritoriu bez limitů. Černohorský muzikant-provokatér s pseudonymem Rambo Amadeus jen tak bokem vymyslel termín turbofolk, který se ujal pro srbskou nacionalistickou komerci, konceptem blízkou dalším stylům, které by Rambo mohl stejně elegantně zařadit pod střechový termín „taxikářské porno“: Tecnobrega z Brazilie, čalga z Bulharska, rumunská manele či indopakistánská bhangra. Jinými slovy, „nekompetentní využití technologie“, upřesňuje Rambo.
Kniha barvitě líčí konfrontaci balkánských rytmů s publikem v Japonsku, New Yorku či Jižní Americe. Spoluautor Robert Šoko srovnává: „Čím je pro Američany Mexiko, tím je pro Evropany Balkán. Mexičani jsou šíleně emocionální. To my taky. A někdy také nebezpeční. V Mexiku si připadám skoro jako doma.“ A upřesňuje rizika DJského řemesla: „Alkohol patří k naší práci, ale pokud zvolíte rakiji, bleskově vás odbourá. Řešením je pivo. Jenže je problém chodit na záchod přes celý sál. Já měl pod DJským pultem vždy plastovou lahev. Druhou, volnou rukou jsem mával nad hlavou, abych nic netušící dav ujistil, že party běží dál.“
K perličkám knihy patří, když se Laibach vyjadřují k otázce, jestli ovlivnili Rammstein. „Rammstein jsou Laibach pro masy a Laibach jsou Rammstein pro gurmány. To, že si od nás půjčili pár nápadů, není důležité, my si taky půjčujeme odjinud. Jenže Slovinci byli vždy lepší v roli Němců než Němci samotní, pokud to okolnosti vyžadovaly.“
Zajímavým srovnáním přispěl Goran Bregović: „Romské dechovky, to není jen o hudbě. Mně přijdou, alespoň v estetické rovině, blízké punku. Protože punk do hudby přináší šílenství. Totéž platí o romských dechovkách. Ty nehrají jen hudbu. Vytvářejí šílenství. Na Balkáně nestačí jen hrát hudbu. Musí v tom být otisk šílenství. Na jednu ze svých desek jsem si dal motto: Pokud tě to nepřipraví o rozum, nejsi normální.“
Spotify playlist