Finsko má desítky tisíc ostrovů a ostrůvků. Počítáme-li pouze ty, které se nacházejí v pobřežních vodách, je pátým největším ostrov Otava, známý svou klidnou přírodou a tradičním venkovským charakterem. Tam žila několik let česká hudebnice Barbora Xu (vlastním jménem Šilhánová) a našla tam mimo jiné inspiraci pro své druhé album The Garden of Otava. Na albu zpívá a také hraje na několik tradičních nástrojů – na háčkovou harfu, spojovanou s tzv. keltskou hudbou, ale ve skutečnosti známou i z české tradice; na čínský guzheng, kterému se dlouhodobě věnuje; a na různé typy finského nástroje kantele.
Jak vyplývá nejen z názvu alba a z popisků jednotlivých skladeb, ale především z hudby samotné, Barboru silně inspiruje příroda, světlo, zvuky i přirozené rytmy. K tvorbě ji vedly dlouhé procházky a pozorování okolního prostředí. Kombinuje zmíněné nástroje a zpěv v několika jazycích (včetně čínštiny) tak, aby co nejlépe vyjádřila svůj vztah k lesu, vodě a dalším přírodním prvkům.
Barbora navazuje na své přechozí album Olin ennen, které se dostalo na 11. místo žebříčku World Music Charts Europe, ale zároveň se na některé aspekty své hudby tentokrát zaměřuje intenzivněji. Jestliže se o debutu psalo jako o mostu mezi člověkem a přírodou a mezi finskou a čínskou kulturou, tentokrát mladá umělkyně používá nástroje i jazyky nikoli jako cíl, ale jako prostředek, aby se svým projevem dokázala nořit čím dál hlouběji do ticha svého milovaného lesa. Člověk pokorně ustupuje do pozadí, ticho přírody, přeložené do řeči hudby, vyplouvá na povrch. Přitom však hudebnice používá i takových kulturních výdobytků, jako je poezie, aniž by se tím svému záměru jakkoli zpronevěřila.
Barbora Xu se po natočení alba stala podruhé matkou a z Finska se po letech vrátila do Česka. Mimořádně zralé album je tak pro ni uzavřením určité etapy, nicméně lze předpokládat, že je zároveň mostem k jejím dalším projektům.