BASSEKOU KOUYATE & NGONI BA: Miri

Není to revoluční album na esej jako to předešlé, dočteme se. V tom prohlášení je ale nesprávný předpoklad: nepočítá s Kouyateho potřebou zklidněnéhoosobního přemítání o lásce, rodině a s hudbou spíš bujně uvolněnou. A hvězdných hostů si k tomu s kapelou a manželkou, zpěvačkou Amy Sacko, pozvali požehnaně: Afel Bocoum, Dom Flemons, Yasel Gonzalez Rivera aj.

I tak malijský virtuóz nepřestává demonstrovat vymykající se přístup k prastaré loutně ngoni: nově po dvou strunách přejíždí bottleneckem a ve skladbě Kanougnon nevíte, kdy na oud hraje marocký fenomén Majid Bekkas nebo Kouyate. Jinak klid, další třesk nepřijde a mistrovsky odpálená moderní malijská hudba odvislá od tradice, co si budeme povídat, pro něho vlastně norma, se drží výhradně akustické formy a nevzdaluje od dědičného poslání griota: Kouyate káže, komentuje a oproti minulosti, kdy jím z války lomcoval vztek, varování analogicky balí do historických příběhů.

 

Album provází myšlenka na rovnováhu mezi Západoafričany, kteří rozumějí jazyku a bez příběhů by zůstali v rozpacích, a těmi, co si vystačí se strhující hudbou. Nejde o ledajaký kompromis, dá to dost přemýšlení, vždyť Kouyateho oslavuje globální scéna, chvalme ho proto za rozsvícení světla na obou stranách. Z překladů textů si nakonec hodně vezmou i Zápaďáci: opuštění holkou prožívají úplně stejně jako Koyate s Habibem Koitem v Kanto kelena a příběh vládce, co nenaslouchal vlastnímu lidu, není vlastní jen Afričanům. Wele Ni pak s malijským zpěvákem Abdoulayem Diabatem rozehrávají do velkolepého bluesového eposu se „slajdující“ loutnou, odrážející aktuální politickou situaci v zemi. NyameKonya – berme za parádní čísla Amy: v první, o úctě ke královskému jménu, si zajamuje americký houslista Casey Driessen a v druhé, tranzovně naštvané na nenávistnou žárlivost sužující Mali, zapomenou na zábrany perkusisté; ze sól Mahamadoua Tounkary na talking drum zůstanete bezradně s pusou dokořán. U bezútěšné Miri jakbysmet: Koyate připomíná rockového a flamenkového kytaristu v jednom a syn s basovou loutnou ngoni… ne, to se musí slyšet.

 

Out Here Records, 2019, 52:10

 

 

 

Přidat komentář