BEKAH SIMMS Bestiaries

Centrediscs, 2022, 34:18

Debut Impurity Chains (2018) nekompromisní skladatelky z New Foundlandu (pochází z malého města St. John, deset let žila v Torontu, nyní v Glasgow, kde přednáší na Královské konzervatoři) vysunulo pojem nové hudby z té desetiletí zaškeblené krabice a vyvrhlo cosi o možných vlivech radostného chaosu 21. století v netoliko radostném sdělení. Na tomhle albu je hojnost mikro-minimálních znaků/podnětů v akustickém i elektroakustickém zvukovém světě, přičemž ty z nejlepších torontských komorních souborů zde hrají díla s gestickou vitalitou, nuancovanými témbrovými odstíny a pestrou škálou autorkou předestřených zdrojů: od bouřlivých a groteskních až po skvostné a letmo lyrické, vyproštěné z klavírních náznaků „sprosté“ melodiky violou, fagotem, cellem, hobojem, syntetickým svistem samplů, elektrickou kytarou, vokálním hlaholem a kdovíčímvším.

Bestiář si na Bestiaries autorka vzala coby bazální a zároveň efemérní pojmologismus pro výtvor kompozic. Tři dlouhé skladby jsou kronikou extranápaditého avantgardního stylu plného pohybu, odvážných barev, tajemství a ostrých kontrastů daleko za zavedenými normami modernistní práce s širokou orchestrací (zde Cryptid Ensemble s dirigentem Brianem Currentem a Ensemble Contemporain De Montréal). První dvě ForeverdarkFrom Void (jedenáct a dvanáct minut) jsou nejdobrodružnější, přičemž Foreverdark je bestiálně intenzivní a hráči v ní využívají nejrůznějších rozšířených postupů k vyjádření znepokojivého a drásavého scénáře, From Void je pak drama zamlkávaných i excentrických výkřiků žesťů, řezavě lepkavých smyčců, dechů-vdechů fléten, hobojů, bicích nástrojů a nevšimnutelné elektroniky. Jen titulní Bestiaries I & II, jež album uzavírá, obsahuje vokály sopranistky Charlotte Mundyové nad výsostně jemnou harmonií harfy, ale jak skladba roste, vzlíná, zpěv i nástroje se neúprosně stávají obětí elektronických úprav autorky. A konečně vyjevené symboliky bestiářského bájesloví s hodně noisovým přídechem.

 

Přidat komentář