BILLY BRAGG: The Million Things That Never Happened

Cooking Vinyl, 2021, 46:15

V poslední době o sobě tento sympatický Brit, jemuž v duchu promíjím mladistvý barikádově levičácký zápal, protože mě dostal svojí neuvěřitelnou kombinací punkově témbrovaných chytrých, introspektivních milostných balad vzápětí střídaných Internacionálou, moc vědět nedával. Novým albem opět parádně provokuje svojí fúzí světů privátního osobna a angažovaně komentovaného politična. Bragg je i nadále levicový aktivista s kořeny v punk-folku, ale stále zřetelněji je vidět, že jak to jen situace trochu dovolí, dokáže se metamorfovat do polohy skvělého soudobého songstera a instrumentalisty té nejvyšší ligy, srovnatelného s pozdním Nickem Lowem, viz třeba song I Believe In You. Braggův band produkuje zemitý, přitom záměrně nedořečený kytarový drive, který ukazuje spíš někam na Memphis či Muscle Shoals než Billyho rodný Eastbourne. I tematicky si Bragg všímá stále více amerických reálií. V písni Freedom Doesn’t Come for Free se za podpory country housliček a banja odvíjí jeho přemítání o tom, jak se v jednom malém městečku rozjel amok mezi libertariány. Poté, co byla popřena „všechna pravidla a regulace“ a každý byl „ponechán osudu na pospas své vlastní obraně“, úřady vyvolaly chaos „jenž není daleko od zcela lhostejné ignorance“. V jiné písni, The Buck Doesn’t Stop Here No More, Bragg probírá údajně žalostný stav pravicové křesťanské (in)tolerance a závěrem vznáší upřímnou otázku: „Ve jménu svého Boha a svých zbraní/za co to bojují/to chtějí právo šária zavést snad do celé Ameriky?“ Na Braggovi bylo vždycky sympatické, že si nikdy nehrál na žádnou vševědoucí a neomylnou primadonu. Prokazuje to i na tomto albu, kdy ve svižně pojaté meditaci Mid-Century Modern připouští: „Zvykl jsem si na to/že lidé naslouchají tomu, co se snažím říct“, vzápětí však upřímně konstatuje: „Ale ta mládež, co dnes strhává sochy/mě provokuje k tomu/abych si uvědomil propast/mezi chlapíkem, jímž jsem/a tím, kterým opravdu chci být…“

Zdenek Pecka

Přidat komentář