Živé dvojalbum (ve vinylové verzi 3LP) představuje jeden z hudebně nejambicióznějších projektů v kariéře Björk a zachycuje pětiletý vývoj jejího unikátního zvukového vyjádření. Nahrávka pořízená v lisabonské Altice Areně v září 2023 není pouhou rekapitulací koncertu, ale precizně vybudovaným zvukovým ekosystémem, v němž se organicky střetává éterická lehkost alba Utopia se zemitými a agresivnějšími tóny desky Fossora.
Pro hudební složku je klíčová radikální instrumentace, které dominuje sedmičlenný islandský flétnový ansámbl Viibra. Flétny zde nejsou jen doprovodným prvkem, ale vytvářejí složité polyfonní struktury, které umělkyně označuje za „lidovou hudbu budoucnosti“. Audiofilský zážitek umocňuje využití řady nástrojů vyrobených na zakázku, jako jsou varhanní píšťaly, jejichž extrémně hluboké frekvence vyvolávají v posluchači fyzické vibrace, nebo elektromagnetická harfa segulharpa a kovový perkusní nástroj aluphone. Fascinujícím akustickým detailem nahrávky je využití přenosné dozvukové komory přímo na scéně, která Björk umožnila zpívat s přirozeným echem bez digitální úpravy, čímž vokální pasáže získávají až posvátný charakter.
Album obsahuje dvaadvacet skladeb, které dohromady tvoří promyšlený oblouk o přírodě a naději. Středobodem je jedenáctiminutová kompozice Body Memory, až rituální kus využívající kruhovou flétnu pro čtyři synchronizované hráče, zatímco novější skladby jako Atopos do zvuku vnášejí energii dechových sekcí a elektronických rytmů. Starší repertoár se dočkal radikálních proměn; píseň Isobel byla zbavena orchestrálních smyčců ve prospěch elektronických pulsů a fléten, zatímco Pagan Poetry začíná svou závěrečnou pasáží a plynule přechází v perkusivně intenzivní kus Losss.
Tomu, kdo jej zažil, dokonale evokuje album Cornucopia Live vzpomínku na Björkčin koncert z tohoto turné. Málokdo ten zážitek asi dokázal vymazat z paměti. A teď si jej může připomínat v té nejlepší akustické kvalitě.