Black Isla Mystic Brothers: Na hraně přijetí veřejným míněním

Koncert, na němž Paprsky inženýra Garina rozbíjely prasečí hlavu překrytou československou vlajkou, která pomalu rudla krví, či vystoupení, kdy Suicidal Meditations zavřeli diváky v sále, takže nemohli uniknout brutálnímu noisu, působí jak legendy z dávnověku. Hudba už dávno přestala být provokativní. I Mucha už zjemnila od dob, kdy jí „mrdalo v hlavě“. A tak zbývá Řezník, kterého však nelze brát úplně vážně. Prapor provokace ale zvedli pohrobci country rapových Cold-Boy-Klan, multimediální Black Isla Mystic Brothers, kteří na sebe v posledních letech upoutali pozornost propagačně laděnými provokativními videi a vloni přišli s nahrávkou Unser Kampf. Jejich tvorba odráží nástup militantního islámu, ovšem nejde o laciné výzvy ultrapravicových fašizujících národovců k akci. Ukazují hrůznost, ale i přitažlivost militantní ideologie, s níž si pohrávají podobně jako Laibach. A nutno podotknout, že to nedělají jen v případě islámu, ale i u křesťanství, a jako The Residents ukazují podobnost mezi pop kulturou, propagandou a náboženstvím. Hranice mají posunuté hodně daleko, jak ukázal klip The Golden Cut parafrázující popravy Islámského státu, místo nože ovšem jezdí po krku oběti žíně smyčce, přičemž zní gospelové Halelujá. A nechybí ani spojení husitského chorálu s techno rytmem a pohrávání si s posunutými výrazy jako v dvojverší „jsem víc než národ, sloužím slasti“.

 

Proč využíváte islámské motivy a symboliku?

El Profesor: Projekt vznikl zhruba před šesti lety, kdy byl ještě aktuální Islámský stát, to byl velký politický a informační fenomén a my jsme se na to snažili reagovat. Projevilo se to ve videích, v textech i v samplech. Ale mezitím jsme urazili další kus cesty.

Ptám se, protože se využití islámských motivů a strachu z islámu objevuje od osmdesátých let, stačí si vzpomenout na Jihad Girl od The Cassandra Complex nebo kapelu Fearless Iranians From Hell či na náš projekt OOP, ale můžeme jít i víc do minulosti, k černým muslimům ze šedesátých let. Není to jistá inflace?

K1: Když začal Islámský stát, vytvořil se jakýsi celek, který byl v tu chvíli svébytný. Začalo se tam cosi rodit, panovalo tam nějaké pnutí a to nás fascinovalo, rajcovalo a nějakým způsobem jsme na to reagovali. Pak se situace vyvíjela jinam a s tím, co se tam dělo, samozřejmě nesouhlasíme. Ten začátek byl nicméně docela fascinující.

El Profesor: A my jsme ho částečně parodovali.

Ale nebyla ta symbolika a tematika přece jen trošku otřepaná?

El Profesor: V době vzniku nám to tak nepřišlo. Chtěli jsme pracovat s tím, co je aktuální a současné. A ten až iracionální strach lidí z té symboliky byl takový, že i když jsme to ironizovali, tak jsme stejně měli ohlasy, jestli už to nepřeháníme, jestli už si nenabíháme, jestli po nás nikdo nepůjde. Tak to už je skutečně iracionální strach.

Kde jste měli limity, kam až zajít? Narážím na klip The Golden Cut se smyčcem na krku oběti.

K1: Je to přesně hranice mezi tím, co ještě může být lyrické, když se to převrátí, a co už začíná být poněkud dráždivé. Přicházíme na úroveň mezi životem a smrtí, kde se vždycky něco děje. Jsme na hranici a posluchač si musí sám ujasnit, na které straně stojí. A má dvě možnosti, kam se může přiklonit. Může si vybrat. My mu jen něco předkládáme. Pro nás je to lyrika, pro něj to může být cokoli jiného.

Tu otázku jsem myslel ryze z hlediska úcty ke skutečným obětem. A to podotýkám, že mně to připadalo vtipné.

El Profesor: Protože tam nikdo není mrtvý. A ještě tam bylo obrácení barev.

K1: Ta symbolika barev oběti a toho druhého byla obrácená. (Oběť byla v černém a po krku jí jezdil smyčcem muž v oranžovém vězeňském oděvu – pozn. aut.)

V reálu byli mrtví.

El Profesor: Ale tady se nic takového nedělo. Ani to nebyla parodie, žádné béčkové podřezávání.

K1: Byla to prostě performance, kdy jeden člověk hraje na hlasivky toho druhého a tím rozkmitává „haleluja“. A má to ještě takový country podtext, kdy na začátku přijde, otevře pouzdro a z něj vyndá smyčec jako v úvodu westernu.

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu