BRAN: Galette complète

Za čtvrtstoletí tvorby, od doby, kdy kapelu založil „rodilý mluvčí“ Dewi Pajot, prošli Bran hodně nápadným vývojem. Jasně, titulní skočná instrumentálka Galette complète, autorská, ovšem bretonským folklorem výrazně inspirovaná, potěší nejen milovníky pohankových palačinek, ale i bal folku. Jinak ovšem tanečkům a baladám dávné Armoriky odzvonilo ve prospěch autorských, „obecně“ folkových písní kytaristy Vojtěcha Jindry, včetně povětšinou českých textů. Tímto směrem sice začali Bran plachtit už na předchozí desce Beaj vat! (2016), ale nyní už šťastně zvládli navigaci a dosáhli přístavu. Kapela nezapřela původní identitu, písně stále nesou „keltské“ prvky, ale navíc třeba odkazy na zdejší lidovky (nejen) v textu Já bych šel za milou.
Bran nezanevřeli ani na bretonské tradicionály. Mezi autorskými kusy vykukují písně Bergére allons deux nebo Complaine de la Blanche Biche. Ovšem aranžér a zároveň frontman Robert Fischmann je pojal o dost jinak než třeba Tri Yann, v jejichž úpravě jsou u nás tyhle písničky asi nejznámější. Do první jmenované vložil minimalisticky rozvíjený klavírní pattern, což dává nápěvu úplně jiný ráz. Druhou pojal jaksi moderně šansonově. Jen v námořnické Guerre, guerre, vente vent, pro změnu aranžované Jindrou, se „opisuje“ z folkrockové verze Tří Janů docela přesně, včetně pojetí rytmu. Což není výtka, ona takhle ta písnička prostě nejlépe funguje.
Muzikantsky jde o vytříbenou záležitost. Pokud jsem kdysi před dekádami v recenzi nějaké desky Bran lehce vytkl kapele jistou těžkopádnost, tentokrát hudba působí lehce a nadýchaně. Je znát, že sehraná pětice profesionálů točila „živě ve studiu“.
Všemi předchozími větami má být řečeno, že Bran jsou dnes, alespoň pro mě, mnohem zajímavější než dříve. Protože proč po návratu Pajota do domoviny hrát něco, co daleko lépe dělají školáci v Bretani, a nezkusit raději opravdu osobitou „středoevropskou fúzi“.