Brian Woodbury Rhapsody & Filigree

Some Phil Records, 2022, 59:58

Od konce: Brief Mass – necelých osm minut kompletní mše zpívané v latině se všemi náležitostmi od Kyrie po Agnus Dei. Výtečně zaranžované pro klavír, sólové vokály, smíšený chór, bicí, laděné perkuse, trombón a další nástroje. Skok k úvodní Theseus Rex, jen o minutu delší než finální mše a z úplně jiného hudebního ranku. Rocková opera (nebo muzikál?) na příběhu, kde se Theseus vyjeví coby nemanželský syn Jerryho Garcii z Grateful Dead, je inspirována koncepčními alby zásadních kapel progrocku. Opera a devět minut? Woodbury tu záměrně pracuje se zkratkou a na albu zhustil velké formy do menších. Vsouvá motivy jeden do druhého, dalšího, aniž by jakýkoli zatratil, zamizel, mění varianty, skáče z nahozené bazální a úžasně zapamatovatelné melodie do ulítlého expresivního zappismu nebo až ostrobrutosti à la Mr. Bungle, přesto základní motiviku drží. A dokáže do přehršle chytlavých melodií vplétat vtipné společenské postřehy. „Vždycky se snažím psát písničky o věcech, o kterých nikdo nepíše písničky.“ Není pochyb, že se mu při skládání a instrumentaci odvíjí v hlavě vizualizace hudby, což mj. dokládá množstvím videí, které ke svým písním s radostí natáčí. Mnohé jsou natolik objevné, že by leckterý filmař bledl závistí.

Cesta kvadrilogie čtyř dvojalb souhrnně nazvané Anthems & Antithets započala v únoru 2020 Levity & Novelty (recenze v UNI 5/2020), v červnu pak Balladry & Soliloquy a na sklonku téhož roku Antipathy & Ideology. Každé se nese v elementárně rozdílné hudební náladě: vtipný nadhled, osobní až teskný pohled do minulosti, politika i obžaloba nespravedlnosti a v posledním pozitivní pohled na budoucnost. Podobně jako na předchozích tu účinkují desítky muzikantů. Brian je skladatel a písničkář skoro beatlesovského typu, který vstřebává i užívá (si) klasickou vážnou hudbu. Aniž si toho všimnete, s radostí posloucháte velesložitou muziku od popu přes rock, kabaret, po experimentální jazzbigband, avantgardu a úlety všeho druhu.

 

Přidat komentář