Operu Philipa Glasse Proces (recenzi najdete v kuléru) nastudoval s členy operního orchestru Národního divadla moravskoslezského francouzský dirigent Bruno Ferrandis, který klade důraz na uvádění soudobé hudby. Nastudoval díla Salvatore Sciarrina, Klause Langa i Petra Kotíka nebo Michala Rataje. Dvanáct let stál v čele kalifornského Symfonického orchestru Santa Rosa. Od roku 2017 pravidelně diriguje koncerty ostravského orchestru ONO na Ostravských dnech. Diriguje i inscenace na Dnech nové opery v Ostravě. Spolupracuje s Národním divadlem moravskoslezským. Dirigoval však i operetu Netopýr.
Čím je pro vás zajímavý Proces od Philipa Glasse?
Je to relativně nová opera, dokončená v roce 2014. Glass je speciální, protože patří ke skladatelům repetitivní hudby, k minimalistům. Zaznamenáníhodná je na tomto Glassově díle komplikovanost samotného příběhu. Je velmi těžké přiblížit tak dlouhé vyprávění. Asi nejsilnější je pro mě v tomto ohledu třetí scéna v druhém jednání, kde se Josef K. chce setkat s Huldem, aby viděl, jestli ho může obhajovat v procesu. Je tam dlouhé vysvětlování, co by měl udělat a že toho není schopen. Jako skladatel se ptáte sám sebe – jak toto udělat v hudbě. Popsat emoce je pro skladatele možné, ale popsat příběh s právnickou terminologií opravdu těžké. Po této dlouhé zkušenosti jsem zjistil, což bylo u Glasse pozoruhodné, že v tom uspěl.
Když jsem před deseti lety slyšel, že složil operu Proces, byl jsem překvapen, protože jsem to považoval za nemožné.
Je to úplně šílené, takže tu musím zdůraznit jedno – musíme ocenit libretistu Christophera Hamptona, On je opravdu velmi dobrý, myslím, že dělal další Glassovy opery (Appomattox a Waiting for the Barbarianas). Vybral podstatné linie témat. Když čtete román, je v něm opravdu mnoho věcí, kdyby tam bylo všechno, mohla by to být pětihodinová opera.
Co pro vás znamená Kafka?
Z rozhovorů se staršími lidmi jsem zjistil, že Kafka je tady tak slavný jako Kundera. Přitom psal v němčině. Jako Francouz jsem Kafku znal už od školy, v rámci výuky zahraniční literatury jsem musel přečíst jeho Proměnu. Jako student jsem si říkal, o čem ten člověk sakra mluví. Bylo mi patnáct, ale ani dlouho potom jsem to nechápal. Když jsem teď četl francouzský překlad Procesu, ve Francii jsem nebyl schopen najít německý originál, tak jsem si zase říkal – co je to za příběh? Je velmi frustrující. Josef K. nikdy nenajde ženu, nenajde řešení svého procesu a končí to jeho smrtí. Nemožný příběh, ale jak jsem poznal od druhých, Kafka je skutečný monument, každý má rád Kafku.
Pro nás je v příběhu patrné rakousko-uherské mocnářství, které bylo byrokratické.
Takže Kafka je odrazem byrokracie mocnářství. Pro mě je Josef K. Kafkou, je to obraz Kafky nebo sebeprojekce Kafky.
Ale on situaci bere i jako druh groteskního žertu.
Je to vtipné.
Jaké to je uvádět Proces v kostele sv. Václava v Ostravě?
Moc se mi líbí, že je to v kostele, protože je tam kněz, který přichází k Josefu K. A vezměte si – Kafka je Žid, Glass je Žid a my operu uvádíme v katolickém kostele, navíc nejstarším v Ostravě.
Na druhou stranu to nemohlo být úplně snadné, v kostelech je dlouhá ozvěna.
Ano, ale řešení je v zásadě jednoduché. Co uděláte, když normální zvuk, který rychle odezní, trvá tři vteřiny, než opadne? Požádáte hudebníky, aby hráli
