Do názvu norsko-slovenského projektu, realizovaného pod hlavičkou Konvergencie Chamber Music Festivalu, se propsalo téma stavění „hudobného mostu nad rozdeleným svetom“. Téma v umění dnes vlastně až profláklé, jenže zároveň chvályhodné. V případě muzikantské sestavy skutečných osobností navíc nejde o žádnou frázi, ale o souhru dokonale empatickou, ve které se prvky slovenského a severského folkloru na pracovní ploše soudobé hudby i jazzu prolínají překvapivě hladce. Třeba když se ve skladbě Most / Bro podle informace tvůrců propletou lidové písně Ej, čí to domčok a Liti Kjersti, nevíme, co je vlastně odkud. Tedy pokud odmyslíme slova. Odlišné melodie komunikují dokonale. Jako kdyby všechny hudební zdrojnice byly spojené celou sítí mostů odjakživa. A ony vlastně jsou, vždyť homo sapiens má společný kořínek, že.
Povahu hudby napoví už jména hudebníků. Jedním z hybatelů soundu je tu virtuos na hardangerské housle Nils Økland. Hudebník s diskografií u stylotvorného labelu ECM, mimochodem u nás známý i kvůli autorské spolupráci s HLASkontraBAS. Slovenským iniciátorem projektu pak je Jozef Lupták, violoncellista, skladatel a také umělecký šéf festivalu Konvergencie. Podmanivý norský hlas patří Åsne Valland Nordli (jasně, také se zápisem u ECM a záběrem od tradiční hudby po soudobou), slovenský pak Gabriele Kováčikové, která umí zpívat jak s temperamentní cimbálovkou, tak snivě a vzletně. Ovšem cele celé septeto tvoří výjimečné osobnosti. A k soudržnosti celku přispěl i producent z nejcitlivějších, Daniel Salontay (z Longital).
Celkový dojem? Snad něco jako „lehce teskný world minimalismus“, nicméně na album Spev jsou škatulky krátké. Role dvojhlasu a prolínání pěveckých linek odlišných „škol“ je tu důležitá. A zároveň název trochu mate, protože instrumentální rozměr kolekce skladeb je rovnocenný, byť jde často třeba jen o dróny a „atmosféry“. Tenhle most drží pevně, ale nejen to, je zároveň dokonale ladný.