CALYPSO ROSE: So Calypso!

Na nesmrtelnost, když tu hudební jí už nikdo neodpáře, má osmasedmdesátiletá zpěvačka z karibského ostrova Tobago, přeživší rakovinu a několik infarktů, jednoduchý recept: „Dokud vás k sobě Pán nepovolá, užívejte si, co to jde, a nedovolte tělu, aby vám v tom zabránilo.“ K pódiu ji přivádějí, sama to zvládá těžko, po pár krocích ale zázračně obživne a publikum si tancem namaže na chleba. Nezdolnou energii a hlasovou vitalitu vložila i do nového alba: jedné z událostí letoška.

Když Calypso Rose, občanským jménem Linda McCartha Monica Sandy-Lewis, v roce 2016 přebírala cenu veletrhu Womex, leckdo neskrýval, že na Královnu calypso, autorku stovek skladeb, zapomněl; na melodicky chytlavé písně z karibských ostrovů Trinidad a Tobago, prošpikované společenskými komentáři, jakbysmet. Calypso, směs kreolské, africké a evropské hudby, měnící se od 40. let na nejprve karibský a postupně i světový fenomén, převálcovala moderní doba: písně představující symbol místních karnevalů, spojené s humornými, nekorektně narážejícími a satirickými texty, nahradilo taneční šílenství stylu soca a nakonec reggae. Mládež přestala brát calypso za barometr veřejného mínění a do zapomnění mířila také Calypso Rose, první žena historie narušující hegemonii mužů: po jejím historickém vítězství v soutěži o Krále calypso, museli v roce 1978 titul přejmenovat na Monarchu calypso.

Od 80. let žije v New Yorku, což jí umožňuje mít nad inovacemi afro-karibské hudby a calypso nadhled. Za jejím návratem na výsluní stáli producent Ivan Duran a hudebník Drew Gonzalves, apoštol revivalu calypso a leader skupiny Kobo Town, doprovázející zpěvačku ve studiu i na koncertech. Na předešlém albu Far from Home (stalo se naprostou světovou senzací a podílel se na něm také Manu Chao), sice zdůraznili primární funkci calypsa coby „zpravodajského média“, okolo old-time calypso a stínu jeho zašlé slávy ale nekroužili: v houpavých melodiích ho společně se zpěvačkou inovovali reggae, ska, soca nebo punta rockem z Belize.

So Calypso! pojala jako vzpomínku: svým starším skladbám a převzatým hitům nicméně s producenty naložila, skoro až nepatřičně ke svému věku, pořádnou dávku modernosti bodající jako žihadlo.

Calypso Blues, hit Nata Kinga Colea z 50. let, rozhoupala v rytmu reggae a diskotékovému hitu Rivers of Babylon naopak v textu vrátila původní rastafariánské poselství ve vzpomínce na chvíle, kdy ji poprvé slyšela od kamaráda Boba Marleyho. Píseň Rum and Coca-Cola si v podání Andrews Sisters zpívala kdysi polovina Spojených států a kdo by neznal nádhernou skladbu I Say A Little Prayer napsanou Burtem Bacharachem, jistotu v repertoáru Dionne Warwick.

Zpěvaččina vlastní skladba Back to Africa vzpomíná na předky, zavlečené v otrokářské éře na Tobago ze západoafrické Guineje a s Wah Fu Dance! svolává společně s beninskou zpěvačkou Angelique Kidjo k tanci. Oslavná Israel By Bus připomíná tajnou izraelskou operaci z roku 1991, kdy bylo z Etiopie během několika hodin letecky přepraveno bezmála patnáct tisíc etiopských Židů.

 

 

Because Music, 2018, TT:45:18

 

 

Přidat komentář