CARMEN SOUZA: The Silver Messengers

Galileo, 2019, 45:42

Zpěvačka Carmen Souza se sice narodila v Lisabonu, ale má kapverdské kořeny a k hudební scéně Kapverdských ostrovů se hlásí. Její nové album je poctou americkému jazzovému pianistovi a skladateli Horaci Silverovi, který zemřel před patnácti lety a jehož otec John Tavares Silva z Kapverdských ostrovů pocházel. Sám Silver se sice proslavil jako průkopník hard bobu, ale pestrou hudební scénu tehdejší portugalské kolonie ve svém díle pravidelně reflektoval – v roce 1965 například vydal album The Cape Verdean Blues.

Carmen Souza vybrala v úzké spolupráci s portugalským producentem, aranžérem a basistou Theem Pascalem pro své album několik Silverových skladeb: některé instrumentální – k nim dopsala vlastní texty –, jiné již otextované samotným autorem. Album pak Souza a Pascal doplnili dvěma vlastními autorskými skladbami, které náladou přímo vycházejí ze Silverových kompozic (Lady Musika, Silver Blues).

Zpěvačce i jejímu producentovi se podařilo udržet od začátku do konce alba zdravé napětí nejen mezi dvěma hudebními styly z opačných konců Atlantiku, tedy jazzem a kapverdskou hudbou, ale také mezi instrumentální hudbou a písněmi. Vůbec nezáleží na tom, která ze skladeb vznikla původně jako instrumentální a která byla od začátku písní. Zpěvaččin hlas se výborně hodí k improvizované hudbě a i tehdy, když zpívá text, zní to chvílemi, jako by scatovala. Dokáže být vypravěčkou příběhů a současně předvádět hlasové exhibice. Suverénní je v roztančených skladbách v latinském duchu (St. Vitus Dance) i v baladách (Pretty Eyes). A přitom na sebe nestrhává více pozornosti, než je třeba. Naopak, na albu vyniknou i instrumentální jazzové pasáže včetně regulérních sól (vedle Pascala zpěvačku doprovázejí pianista Benjamin Burrell a bubeník Elias Kacomanolis).

Díky tomu všemu je album The Silver Messengers krásnou ukázkou toho, jak lze něčí hudbu smysluplně aktualizovat, přenést do nového prostředí, obohatit a přitom nepokřivit.

 

Napsat komentář