Na začátku upozornění. Shodou okolností se na evropské hudební scéně pohybují dvě italské hudebnice, které se jmenují Caterina Barbieri. První z nich je usazená v Berlíně a skrytá za přezdívkou MissinCat zde tvoří vkusný indie pop. My se ale soustředíme na její mladší jmenovkyni, která žije v Miláně a věnuje se elektronické hudbě tvořené většinou analogovými nástroji. Už její debutová deska Vertical z roku 2014 byla přímou srážkou experimentů na syntezátor Buchla 200 a manipulací jejího vokálu. Recenzenti psali něco o spojení Diamandy Galás a Hildegardy z Bingenu. Poměry mezi ambientně laděnými experimenty a přístupnější, melodickou tváří autorky jí tu a tam přinesli příměr k více experimentující Kate Bush (viz využití autotune efektů na desce Spirit Exit) nebo futurističtější Laurie Anderson. Letošní deska se překvapivě bez autorčiných vokálů obejde, přesto je poměrně úzce propojená se čtyři roky starou kolekcí Ecstatic Computation. Materiál novinky totiž vznikl v podobné době, v podobném rozpoložení. Tentokrát hraje velkou roli sekvencer Orthogonal ER-101, jehož intuitivní ovládání výrazně ovlivnilo většinu materiálu alba Myuthafoo. Sekvencerové linky Cateriny mají temnější odstín, přesto jejich vrstvením autorka dociluje jistého vesmírného efektu. Ne ovšem jednoduchým opakováním, na které je přilepeno nekonečné sólování. Barbieri je spíše kuchařkou, která vhodí postupně všechny ingredience do zadělávací mísy, a postupně je hněte v jeden kompaktní celek. Většina skladeb se tedy hrdě hlásí k hned několika generacím elektronických předchůdců. Od progresivních elektroniků sedmdesátých let, pokračovatelů Aphex Twina nebo Global Communication z devadesátých let, ale i současných experimentálních kolegů využívajících současné technologické možnosti jako Lyra Pramuk nebo Holly Herndon si Caterina bere drobné ingredience a tvoří mimořádně fluidní, atmosférickou hudbu. Letošní novinka pověst silné žánrové osobnosti Barbieri potvrzuje.