Jméno belgické houslistky, violistky a skladatelky Catherine Graindorge jsme nejspíše zaznamenali kvůli jejímu dva roky starému EP The Dictator. To natočila s nestárnoucím Iggy Popem. Přitom její dráha na mezinárodní nezávislé scéně zaznamenává i další hodné zápisy. Společnou nahrávku s Hugem Racem, spolupráci s Nickem Cavem, Johnem Parishem, Debbie Harry nebo Markem Laneganem… Základem letošní desky Songs For The Dead je báseň Allena Ginsberga A Dream Record. Ginsberg v ní vypráví o snovém setkání v Mexico City s (tehdy zesnulou) básnířkou Joan Vollmerovou. Vollmerová zemřela ve věku 28 let, když ji její manžel a spisovatel William Burroughs střelil do hlavy při nevinné manipulaci legálně drženou zbraní. Caveovské otázky života a smrti, radosti a mentálního zatracení charakterizují recenzované album. Hned temně ambientní úvod jasně naznačuje, že nepůjde o žádnou selanku. Zádumčivý úvod je postavený na dlouhých tazích autorčiny violy, které postupně doplňují kontrabas Pascala Humberta (16 Horsepower, Lilium, Détroit), klávesy a harmonium Simona Ho a polodeklamovaný přednes Simona Huw Jonese (And Also The Trees). Teprve třetí položka Orpheus’ Head rozfouká polosnivý opar ve prospěch tradičnější písňové podoby. Znovu exceluje předák postpunkové legendy And Also The Trees, do popředí se staví razantnější klávesy a jednoduchá rytmika, kdy kontrabas podpoří bicí Elie Robinovitch. Tindersticks se v této poloze potkávají s pozdním rukopisem Yanna Tiersena. To, co autorka naznačila na tři roky starém albu Eldorado, na novince dotahuje do rafinovanější a přitom prosvětlenější podoby. Už žádné kakofonické experimenty. Pokud ambient, tak s hladkým, i když neustále proměnlivým obsahem. Když baladický rock, tak se všemi potřebnými žánrovými atributy, kdy otravná sóla nahrazují silné, minimalistické pasáže. Graindorge dala dohromady desku k tichému poslechu. Reflexi krásy života, který je velmi krátký.