CERMAQUE Všechno nejlepší

Indies Scope, 2022, 43:08

Deska Všechno nejlepší začíná vším nejhorším, co tenhle svět momentálně potkává. Písně Dněpr („dneska spí děti v kyjevském metru a nebe u Dněpru mísí se s hlínou“) i Pelmeně jsou snahou citlivého člověka o reflexi vlastně nepopsatelné tragédie na Ukrajině, čirého zla utrženého ze řetězu vinou psychopatie jednoho diktátora a jeho věrných. Téma utrpení se volně odráží i v dalších skladbách: „Tady všude už jsem byl, tady už jsem ztrácel krev…“ (Ahasver). Písničkář Jakub Čermák vždy dokázal být uvěřitelně bolavě sugestivní. K temným válečným inspiracím se jeho záměrná, řízená slovní emoční přepjatost velmi dobře hodí.

Myšlenková koncepce alba je ovšem obecnější, slovy autora jde o zobrazení „možností a podob lásky na pozadí tříštícího se světa“. Působí tak trochu jako romanticky rozervané „utrpení mladého Werthera“: „Láska je zvíře, které tě zvábí do temného lesa / které tě potrhá a pak se ti nevinně schoulí v klíně“ (Habibi). A trochu sebemrskačsky: „Každej máme vlastní cestu / jak zkoušíme zapomenout / na svou kdysi šťastnou hvězdu / pojď vyprávět příběh znova / ohřej se než tvoje duše / zplesniví jak polotovar / který už před lety prošel“ v písni Lynč. Na čemž z uměleckého hlediska není nic špatného. Zůstává jen na subjektivním vkusu posluchače, zda mu Čermákova upřímná umanutost sedí nebo nesedí.

Po hudební stránce Čermákovi velmi pomáhá kapelové aranžmá jeho jedenácté desky, vedle violy a hlasu Julie Goetzové s plnou rytmikou, a navíc sonickými dodatky producenta Ondřeje Ježka. Už nejde ani tak o písničkářovo dřívější sebezaškatulkování do „folkové alternativy“, ale prostě o alternativní rock s důrazem na textové poselství. Vypravěčství mnohoslovných textů přitom neztratilo Čermákovu oblíbenou dikci blízkou rapu a celá nahrávka typickou lo-fi estetiku. V případě desky Všechno nejlepší rozhodně jde o další zdařilý, a přitom logický posun v Čermákově tvorbě.

 

Přidat komentář