Rožnovské trio Chorobopop volně navazuje na lokální punkovou legendu Telefon a je pevně spjato s komunitou kolem někdejšího pověstného, vyhledávaného a iniciačního centra dění, dnes už neexistujícího klubu Vrah. Na tuzemské nemainstreamové scéně jsou výrazným zjevením hlavně kvůli textům, kterými komentují současnost sarkasticky výstižně jako málokdo. S přelomem letošního jara a léta jim vyšlo už třetí album, na kterém se rozhodli k radikálnímu kroku, který skoro jako by šel proti všemu, co je obvyklé, očekávané a publikem nadšeně přijímané – půl nahrávky jsou ostře kytarovou kapelou a na druhé polovině se vracejí k melancholickému osmdesátkovému syntezátorovému popu. Kdybyste chtěli najít něco, co jde tak nekompromisně vůči veškerým aktuálním trendům a přitom zní čerstvě a současně, jen sotva najdete něco příhodnějšího.
Vaše letošní deska se jmenuje Svobodě na stopě. Proč si myslíte, že je potřeba svobodu hledat?
Ctib: To si nejsem jistý, zda je správný výklad toho, jak jsme to mysleli. Je to úryvek jednoho z veršů naší předchozí kapely Telefon: „Studentík s trikolorou, svobodě na stopě, soumrak milénia, ve východní Evropě…“ Což je odraz našeho dospívání v převratové a popřevratové době. A ačkoli jsme dneska už někde jinde, pořád je hledání svobody pro nás důležitou součástí života. Co to je, ta svoboda, jak se liší od svévole, proč ji vůbec potřebujeme…? Hlavní rozměr se ale týká i toho, jak ta deska zní, jak je pojatá. Tedy na jedné straně naše kořeny – hardcore a punk – a na druhé nové pole, což jsou čistě synťáky a vlastně JENOM klávesy. Což je krok směrem, který vůbec neznáme. A i to je vlastně ta svoboda – zkusit si něco, co jsme ještě nezkusili, a nenechat se svázat nějakými konvencemi či pravidly žánru. Je to jedna ze základních věcí, na které Chorobopop stojí – tedy svoboda objevovat něco nového.
Řešíte, jak bude na proměnu reagovat vaše dosavadní publikum?
Ctib: Samozřejmě řešíme, co si o tom pomyslí. Ale stejně nám to nezabránilo se vydat do těch neznámých vod.
Zay: Pod slovem svoboda si lze představit i lehkost, nevázanost. I proto mě napadlo: „Pojďme to zkusit“. Odrazilo se to i do samotné tvorby těch písniček – nikdy jsme to takto nedělali, nikdy jsme se s tím nepotkali. Ve výsledku nám z toho vylezl takový „dvojksicht“ – dvě odvrácené strany.
Logicky se u toho nabízí otázka, proč když nový směr, stále se na první polovině držíte toho staršího? Proč jste elektronickou neudělali celou desku, ale jen její druhou půlku?
Zay: Asi je v tom trocha poťouchlého humoru. Ale zároveň nejspíš i snaha dokázat, že ta kapela se umí rozkročit, ukázat různé podoby, ale zároveň při tom i zůstat sama sebou a jít dál. Dopředu třeba nebylo ani jasné, jestli takto chceme jít dál. Rozhodně to nemusí být konečná fáze. Pořád je to určité hledání a osahávání si, co s tou hudbou můžeš udělat. Možnost udělat klávesové nahrávky, i když nikdo z nás neumí na klavír, byla velmi lákavá. Nejvíc mě bavila představa, že přijdeš na koncert, a najednou se to v půlce celé úplně promění…
A konkrétně proč synth-pop? Pro spoustu vašich vrstevníků je to skoro sprosté slovo a pro současnou generaci je to zas hluboká historie, nic „fresh“?
Ctib: Mě to především strašně baví! Už několik let mám takové archeologické sklony, objevuju si pro sebe staré, třeba i už zapomenuté kapely. Takové Kraftwerk zná každý, ale i třeba raní Depeche Mode jsou teď moje velká láska. Čili na počátku bylo okouzlení touhle muzikou – ale upřímně si nemyslím, nebo spíš doufám, že v tom našem snažení nejsou slyšet jen ty sedmdesátkové a osmdesátkové vlivy, ale že v tom je i pozdější hudba. Spousta těch písniček vznikla ve zkušebně…
Takže nikoli doma u počítače?
Ctib: Ne. Zay vždy přinese nějaký nápad nebo základ a ve zkušebně ho dotváříme společně. A bylo to tak i u těch elektronických skladeb. Vlastně je to vždy dopředu zcela neodhadnutelné, co z kterého nápadu nakonec vyleze. Takže tam rozhodně nebyl nějaký koncept v tom, že bychom si dopředu řekli, jak to má znít, a pak se ho snažili naplnit.
Zay: To, proč to možná zní osmdesátkově, může být tím, že dnes hudba vzniká úplně jinak. Pokud máš nějaký hudební software – a je už úplně jedno, jestli je to Ableton nebo třeba Cubase – to, co děláš, je vrstvení a syntéza. Málokdo si ty primární zvuky a sekvence sám vytváří, obvykle si je spíš vytáhne z nějaké banky, a pak je spojuje. Zatímco tohle je původní způsob vytváření hudby – rovná řada beatů a k tomu reálné nástroje, hrané v reálném čase. Nedoplňujeme si zpětně to, co druhý nahrál, nevyměňujeme si zvuky… Tím způsobem přemýšlení to je opravdu hudba osmdesátých let. Technicky nás nebaví ten moderní způsob, raději děláme ten dnes už možná pro někoho zastaralý. Zároveň ale nepoužíváme žádné historické analogové syntezátory, ale hlavně dva Micro Korgy…
Mělo to vliv i na to, že zatímco první strana alba je punkově naštvaná, druhá je spíš temnější, občas až bezvýchodná a rezignovaná?
Zay: Ty texty z nás padaly spíš samovolně, takže když šlo o delší, hypnotické plochy, mnohdy i ta nálada celkové vyznění ovlivnila. Myslím, že nejsem příliš velký depkař, ale to neznamená, že bych byl vůči náladám imunní, a tak i mě občas nějaká ta melancholie přepadne.
Ctib: Pro mě je zajímavé to, že to vnímám spíš naopak. Pro mě jsou texty pro obě ty polohy jednoznačně spojující, jakkoli jsou ten zvuk a podoba odlišné, obsah to všechno spojuje. Z mého úhlu pohledu je to naše textově nejjednotnější nahrávka. Různými pohledy reflektuje stejnou dobu – aniž by to byl primární záměr nebo jsme se na to nějak soustřeďovali.
O to víc musím říct, že mě zklamalo, že na té první, punkové straně, je ten zpěv natolik „utopený“, že jsou tam ty texty prakticky nesrozumitelné. Není to škoda?
Ctib: Tak to je pro mě docela překvapení. Nevím, jestli je to tím, že ty texty známe, ale nám to připadlo srozumitelné dost. Každopádně je u vinylu k dispozici textová příloha.
Co je tady pro vás to nejzásadnější téma? Dezinformace?
Ctib: Dá se to s jistým zjednodušením tak říct. Je to obecně jedno z témat, které mě zajímá, které se objevuje i v dřívějších textech, v mé sólové tvorbě a každodenním životě. Děsí mě to. A mám pocit, že to hodně rezonuje a ještě i rezonovat bude.
A váš postoj k tomu?
