Combo Chimbita: We are Abyayalistas

Porozumět kolumbijské čtveřici Combo Chimbita nebylo občas vůbec jednoduché, to ty řeči o africkém spiritualismu, božské energii a transcendentní katarzi. Jinak to má v New Yorku usazená kapela ložené srozumitelně: nabízí hudbu pro ty, kteří chtějí hlavně žasnout. A to tak, že hodně. A pro třetí album Iré to platí dvojnásob.

Na samém začátku Combo Chimbita neskrývali, že moc nepřemýšlí nad tím, jestli lidé španělské texty hemžící se yorubskými bohy a kontakty s mrtvými předky pochopí, nebo ne, ačkoliv je zároveň extrémně zajímalo, jak se budou cítit, až jejich psychedelicko-energickou hudbu sycenou nečekanými zvraty uslyší. Jestli pozitivně, i během tance, cíl byl splněn; a pokud ne…je to zvláštní, ale nad tím prý moc nepřemýšleli, až tak si byli jistí, že dosáhnou svého, a je fakt, že obzvlášť na koncertech jim musíte dát za pravdu. Jako uzlíček frustrovaných nervů z něj rozhodně neodcházíte. To spíš s otázkami: to jako bylo co? A zpěvačka Carolina Oliveros opravdu žije mezi námi? Po vyslechnutí skladby Mujer Jaguar vás o tom totiž možná nepřesvědčí, ani kdyby si vám sedla na klín.

Čtveřici Kolumbijců v mládí formovaly metal, punk, rock, a dokonce i studia klasiky, a pokud se s ohledem na to, co od ní dnes slyšíte, ptáte, tak ne, o tradici tehdy ani nezavadila. Propadla jí teprve tisíce kilometrů od domova, v newyorském Brooklynu, což je jeden z klasických průvodních znaků emigrantské potřeby něčeho se chytit, abyste nezapomněli, kým jste. Zvlášť když někde bydlíte víc jak půlku života. Do směsi kolumbijských, karibských, ale i haitských a peruánských tradičních rytmických stylů vložili Kolumbijci zkušenosti rockerů propadlých psychedelii, taneční trháky z Kapverd, dub a jamajské reggae; udržujíce nás přitom v nejistotě, co je trkne příště.

Jméno si nechala pouze zpěvačka Carolina Oliveros, zbývající tři členové kapely trvají dál na pseudonymech. Masky, pod kterými se skrývali, ale baskytarista Prince of Queens, hrající i na syntezátor, kytarista Niño Lento es Fuego a bubeník Dilemastronauta už sundali. Tu hudební, dá-li se to tak říct, si však ještě delší čas ponechali: jejich tropical futurism, jak své hudbě donedávna říkali, nebylo pro kolumbijské emigranty nic než druh masky. Ve filozofické rovině představovala způsob spirituálního přemýšlení o budoucnosti, nikoliv však mimo planetu jako u afrofuturistů, ale tady na zemi, a namísto sci-fi propriet čtveřice spoléhala výhradně na kulturní estetiku Latinos a yorubskou náboženskou kosmologii.

Žádné překvapení. Jihoameričtí umělci z jejich generace už dlouho přehodnocují ponětí o tom, odkud přišli a kam míří; skrze vstřebanou minulost a napojení na předky chápou přítomnost a rovnou s tím odmítají vizi budoucnosti nalinkovanou z jejich pohledu dobyvateli. To, co přijde, si představují po svém, ve svých vlastních barvách a ve svých rytmech. Budoucnost nehodlají nechat na osudu, chtějí si ji řídit sami. Proto Combo Chimbita opustili ideu tropical futurismu a prohlásili o sobě: „We are Abyayalistas“.

Porozumět kolumbijské čtveřici Combo Chimbita nebylo ob . . .

Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu

Přidat komentář