Janáčkovy úpravy lidových písní pro zpěv a klavír ze sbírky Moravská lidová poesie v písních, folklor sám, volná improvizace, netradiční pěvecké techniky, rozšířené techniky hry např. na akordeon, elektronika. Jde to vše dát dohromady? Proč ne. Lidový materiál, ale i materiál „starších“ mistrů, byl odjakživa vstřebáván a přetvářen do nové artistní podoby. Od dob klasických skladatelů přes folkloristy, populár a jazz až po soudobou avantgardu. Jde přece o bohaté východisko, ač rýpal by mohl napsat něco o autorském alibismu, kdy je snazší vycházet z tvorby obecně známé a uznané než se snažit prosadit nápady od základu nové. A ne, nemyslím, že by ConTRIOlogy byli oni alibisté, spíš originálně dělají to, co mají rádi. Navíc právě tím, že přetavují k obrazu svému ono obecně uznané, umělecky riskují. Snadno si představit výtky puristů.
Nakonec záleží jen na tom, s jakým citem a s jakou invencí tvůrci předlohu uchopí. Trio interpretů soudobé hudby i experimentálního jazzu Jana Vondrů (zpěv, elektronika, známá mj. spoluprací s Ensemble Opera Diversa, Filharmonie Brno, Brno Contemporary Orchestra, ale i Dust In The Groove), Žaneta Vítová (akordeon, harmonium, zpěv, Opera Diversa, duo s Annabellou Plum, Dust In The Groove) a Michal Gombařík (cimbál, zpěv, Janáčkova filharmonie Ostrava, Orquestra Simfonica de Castellonon, Brno Contemporary Orchestra či Opera Diversa) měli citu pro míru i invence dostatek. Předlohy nepřepínají, rozvíjejí je intuitivně, bez křeče, bez experimentu pro experiment. Ctí práci s motivem, ale zároveň, kde jim improvizační instinkt velí, nebrzdí fantazii, mění frázování, tempa i melodie a soud obohacují prvky nečekanými. Leč nerušivými. Totéž platí pro Tomáše Vtípila. Dodatečně přidanou elektronikou spíš příjemně mlží, než atakuje, věnuje se i preparované baskytaře, trubce a houslím. Leoš J., sám novátor, by jistě proti osobitému vnímání hudebníků neprotestoval.