CRAVEN FAULTS: Sidings

Craven Faults je projekt postavený na utajení, důslednosti a posedlosti místem. Anonymní autor ze severu Anglie od prvních nahrávek skládá mapu postindustriální krajiny Yorkshiru, kde se staré železniční tratě, mlýny, kamenné zídky, odlehlé usedlosti a technické památky mění v názvy skladeb, obaly i obsah nahrávek. Debut Erratics & Unconformities z roku 2020 a následná deska Standers ukázaly, že dlouhé analogové kompozice nemusí sloužit jen jako nostalgický návrat ke kosmische elektronické škole sedmdesátých let. U Craven Faults jsou syntezátory spíš měřicími přístroji neklidné krajiny. Sidings v této cestě pokračuje jako třetí dlouhohrající dvojalbum. Už název odkazující k vedlejším kolejím napovídá, že půjde o hudbu odboček, čekání a pomalého přepojování tras. Úvodní šestnáctiminutová Ganger se rozbíhá v dlouhých vlnách ostrých sekvencí, které se pozvolna přelévají přes sebe a vytvářejí dojem stroje, jenž se probouzí v mlze. Stoneyman pracuje s rytmem jako s optickým klamem: zdánlivě jednoduchý puls se neustále posouvá, až posluchač přestává vnímat čas lineárně. Právě v tom je Craven Faults nejsilnější. Nedramatizuje pomocí prudkých zlomů, ale nechává malé změny působit jako tektonické pohyby. Kratší kusy Yard Loup, Three Loaning End nebo Drover Hole Sike uprostřed kolekce nefungují jako intermezza, spíš jako výřezy z téže krajiny v rámci kratších, možná i soustředěnějších procházek. V závěrečné Far Closes se pak znovu vrací monumentalita, hutný tah basů i pocit, že repetice dokáže být zároveň statická a neúprosná, ale i atmosférická a povznášející. Craven Faults nenabízí elektroniku jako retrofuturistickou stylizaci à la Tangerine Dream nebo Klaus Schulze. Jeho hudba je průnikem starých „berlínských“ základů s tanečním ambientem The Orb a současnými výboji Daniela Lopatina. Osmidílná skládanka tak připomíná noční cestu podél opuštěné železniční trati, kde se vzdálené zvuky můžou ukázat jako ozvěna minulosti i signál z budoucnosti.