Americký label CUNEIFORM dokáže pokaždé překvapit pestrou paletou svých nosičů i smyslem vyčuchat někde nějaký zajímavý archiv. Tak se tomu stalo i v minulém roce.
Tím archivem bylo tentokrát CD/DVD legendárního saxofonisty Johna Surmana Flashpoint: NDR Jazz Workshop – April´69 (Rune 315–316). Skvělá ukázka moderního jazzu, na níž se podílela celá řada dalších slavných hráčů – například saxofonisté Alan Skidmore a Mike Osbourne či trumpetista Kenny Wheeler. Oba disky jsou autentické, jenom jeden doprovází černobílý obraz. Profesionální televizní záznam ze studia severoněmecké vysílací společnosti, kde si můžete užívat sólisty v detailech i souhru celého ansámblu. Surman zde dokazuje svůj cit pro vzdušnost, lyrickou kadenci a v neposlední řadě instrumentální dovednost. Vrcholem celého opusu je závěrečná titulní skladba, kde se všichni zúčastnění dostávají skutečně do varu. Na odkaz moderního jazzu navazuje i formace Cross-Fade vedená basistou Carlem De Rosou, kterému zde sekundují pianista Vijay Iyer, tenorsaxofonista Mark Shim a bubeník Justin Brown. De Rosa není žádný experimentátor, ale má smysl pro precizně vyklenuté nadčasové kompozice. CD Brain Dance (Rune 317) plyne v pohodové náladě a i jisté zádumčivosti. Zejména pasáže, v nichž Iyer excelentně preluduje na Fender Rhodes jsou doslova balzámem na duši.
Album Chance Episodes (Rune 323) kapely Dead Cat Bounce je poměrně tradiční a nabízí retro-jazz v současném hávu. Všechny skladby pocházejí z pera leadera, saxofonisty Matta Stecklera a opírají se především o silnou dechovou sekci, kterou doprovází pouze basa a bicí. Již název souboru vysvětluje Steckler jako znovuzrození a návrat k něčemu, co už tady bylo, ale je potřeba se k tomu vrátit. A přesně tak to funguje.
Určitým návratem do minulosti je i tvorba španělské skupiny Planeta Imaginario. Je to fúze jazzrocku a prog rocku, kde se objevují i prvky vážné hudby. Není náhodou, že jako své vzory uvádějí Ravela, Debussyho a Stravinského, ale i Franka Zappu, cantenburskou scénu či Gila Evanse. Titul Optical Delusions (Rune 318) je prodchnut určitou nostalgií a přesto má svou specifi ckou dynamiku. Nepodstatná není ani inspirace výtvarnými díly architekta Antonia Gaudího a malíři Pablem Picassem, Joanem Miróem a Salvatorem Dalím. Šéf kapely, klávesista Marc Capel, má skutečně nesmírnou imaginaci a vytváří si svůj vlastní svět plný barevných ploch. Vynikající zvuk má „na svědomí“ nápaditý muzikant a zvukový inženýr Bob Drake a celkově bohatou instrumentaci doplňuje řada hostů, tudíž zde zaslechneme i flétnu nebo lesní roh.
Chicagský soubor Sao Paulo Underground se pohybuje na hranici jazzu a world music a to vše proplétá účelnou elektronikou. Jejich nový opus Trés Cabeças Loucuras (Rune 325) je tedy mixem latinskoamerických rytmů a fusion music s drsným kabátem. Hlavní roli zde hraje kornetista a vokalista Rob Mazurek, který se hlásí k odkazu Milese Davise a zejména jeho albu Bitches Brew, opět tu nejdeme řadu zajímavých hostů, a tak se v té zvukové džungli potkáte i s vibrafonem.
Skutečným pokračovatelem Milese Davise je ovšem bezesporu Wadada Leo Smith, který však překračuje svůj vzor a míří do astrálních výšin. 2CD Heart’s Refl ections (Rune 330–331) je opravdu srdcovou záležitostí. V hvězdné současné sestavě Smithovy kapely Organic nechybí bubeník Pheeraoan akLaff či basista Skúli Sverrisson a vše jemně dogejšlují dva laptopisté. Smith je geniální sólista, ale přesně v davisovském duchu dává ve svých kompozicích obrovský prostor všem zúčastněným hráčům. V úvodní skladbě vzdává hold dalšímu z legendárních trumpetistů – Donovi Cherrymu a závěrečná skladba je věnována fenomenálnímu černošskému houslistovi Leroyovi Jenkinsonovi. Celý opus má mystický až rituální řád, který ovšem nezná hranic a rozpíná se do nejrůznějších paralelních vesmírů.
Lahůdkou je i nové album newyorské úderky Gutbucket Flock (Rune 321), která svůj downtown jazz prošpikovává nenápadně prvky klezmeru a především ve skladbách baskytaristy Erica Rockwina má skutečně rockový odpich. Jeho závěrečnou ateistickou suitu považuji za skutečný majstrštyk. Saxofonista Ken Thomson zase dodává kapele říznou lyričnost, kytarista Ty Citerman je snílek a bubeník Adam D Gold precizní hodinář, který celý mechanismus udržuje při chodu.
Neméně famózní je i čerstvý opus The Claudia Quintet What Is Beautiful? (Rune 327). Motor kapely, bubeník a skladatel John Hollenbeck přizval tentokrát ke spolupráci dva vokalisty a zhudebnil poezii avantgardního protobeatníka Kennetha Patchena. Kurt Elling pojal své party jako citlivý recitátor, zatímco Theo Bleckmann (mimo jiné spolupracovník Meredith Monk, který se podílel i na jejím pražském vystoupení) je zpěvák par excellence a jeho sametový hlas dodává všemu nesmírnou něhu. Hollenbeckovy brilantní kompozice mají zvláštní průzračnost, což vypichuje v neposlední řadě vibrafon Matta Morana či klarinet Chrise Speeda. Jazzová uvolněnost se zde snoubí s komorní vážnou hudbou v dokonalé shodě.
Pro milovníky tvrdší hudby připravili Cuneiform Records tentokrát další libůstku v podobě alba Blixt (Rune 335), pod nímž jsou podepsáni baskytarista Bill Laswell, kytarista Raoul Björkenheim a bubeník Morgan Agren. Tohle power-trio vede od počátku do konce tah na bránu. Jejich improvizovaný jazzpunk připomíná někdejší tvorbu kapely Massacre (kde Laswell působil mimo jiné po boku Freda Frithe), ale kritici vidí i souvislost s totálním nasazením Jimiho Hendrixe. Strašidelná hudba, která se propadá do černých děr a pohybuje se ve světě duchů a dalších neviditelných bytostí. Krásné, ale jen pro ty otrlejší.
Morgan Agren je také jedním z pilířů švédské formace Mats/Morgan Band, která byla od svých juvenilních počátků fascinována dílem Franka Zappy. V loňském roce vydali u Cuneiform nahrávku z vystoupení v roce 1999 nazvanou lapidárně Live (Rune 337), kdy se stali skutečnou kapelou a vedle obou protagonistů – tím druhým je klávesista Mats Öberg – tu hrají ještě dva klávesisté, kytarista a baskytarista. Jsou to milé zappovské hříčky plné humoru a náhlých zvratů, muzikantských fi nes a ornamentů. Rockovou hudbu zastupuje v kolekci Cuneiform také rozevlátá chicagská skvadra Cheer-Accident, která se svou novinkou No Ifs, Ands Or Dogs (Rune 326) posunula o příčku výš zejména díky vydařeným vokálním partům. Jejich směsice částečně disharmonických poprockových melodií je opravdu nakopnutá a nechybějí zde ani překvapivé avantgardní exploze. Příjemný ulítlý bigboš se spoustou překvapení. V podobném duchu plyne i CD Highly Publicized Digital Match (Rune 324) mladé newyorské kapely Afuche. Jenom je tady těch kořenících prvků víc včetně různých odkazů na world fusion. Každá skladba má svou specifi ckou atmosféru od veselých popěvků po nostalgickou náladu. A to se občas mění i v průběhu jednotlivých kousků. Chvílemi to trochu připomíná poetiku UJD a jejich rytmické kotrmelce. Prostě kolážovitý avantrock nového tisíciletí.
Švédská postrocková formace Gösta Berlings Saga se pohybuje také v podobných vodách, jenom je výrazně vážnější a psychedeličtější. Určitý vnitřní humor tu ovšem nechybí. Je zde patrná volná inspirace kapelami typu Gong, King Crimson či dávnými severskými progrockovými tělesy, což podporuje i fakt, že se produkce ujal nestor této scény, Mattias Olsson, někdejší protagonista slavných Anglagard. Jejich třetí album (první vydané mimo domovinu) se jmenuje Glue Works (Rune 319). Na závěr pochoutka. Francouzský kytarista Richard Pinhas znovu spojil své síly s japonským zvukovým mágem Merzbowem a dali dohromady uchvacující matematický opus Rhizome (Rune 328). Přidružené DVD tedy fi lmařsky žádná velká sláva, ale hudební stránka je ukázkou dokonalé symbiózy. Merzbow zkrátka není jenom hybatelem knofl íků a drátů, ale neskonale citlivou a zároveň drsnou duší. A Pinhas pojímá opět svou kytaru fi lozofi cky v tom nejlepším slova smyslu. Vycizelovanost napadrť. Aritmetika dokonalosti.
Ukázky nahrávek vydavatelství Cuneiform Records si můžete poslechnout na stanici Vltava, ČRO 3 vždy od 23:15 v rámci pořadu Svět jiné hudby 3. a 17. dubna.