Current 93: Sketches of My Nightmares and Dreams Occuring

Britská kapela vedená Davidem Tibetem bez jakékoli propagace vyprodala na podzim pražský kostel Šimona a Judy, zároveň vydala své dvacáté čtvrté album. Dodejme, že debut Nature Unveilled vyšel v roce 1984, přičemž celých čtyřicet let Tibet nejen že se stranou většinového zájmu věnoval jak vlastní kapele, tak recipročně spolupracoval s řadou dalších projektů, psal básně, maloval, věnoval se studiu mystiky, magie, buddhismu a kdovíčeho ještě, a také extenzivně četl – uvádíme tento výčet aktivit proto, že vše si nějakým způsobem nalezlo cestu do hudby, již Current 93 provozují. Tibet ve svých textech pracuje s ozvěnami i reflexemi své bohaté četby a erudice, najdeme v této procházce jeho knihovničkou jak motivy křesťanské mystiky, tak z Aleistera Crowleye, buddhismu i dekadentů a symbolistů, Williama Blakea či Bible a tak dále. Hudebně vycházel zpočátku z temného industriálu a ambientu, později se objevovaly vlivy britského i jiného folku, ovšem hodně procezeného elektronikou a Tibetovými vidinami – v současnosti dosáhl Tibet zřejmě ideálního mixu všech prvků, na aktuálním albu slyšíme jak repetitivní elektroniku, mnoho studiových efektů, vazbené kytary, samply, smyčky, nejspíš i terénní nahrávky, ale také flétny a akustické kytary, zvonkohru, playbackované smyčce a další nástroje, vrstvené do ploch někdy až kolážovitě strukturovaných. V asociaci se mimoděk vynořují experimentální alba Scotta Walkera… A ještě nás svou mimoběžností mohou napadat Legendary Pink Dots, ovšem v případě Current 93 je vše daleko hlubší, niternější, zároveň nemáme pocit jakéhokoliv předstírání. Devět bezejmených skladeb má stylově široký rozptyl, slyšíme již zmíněné temné pasáže, ale i nasamplované orchestry a pohodovou barovou hudbu – pohoda to ale není, naopak, a Tibetův hlas se vynořuje a zase ztrácí jako při nějakém obřadu. A vše skládá naprosto svébytnou stavbu, chce se říct až katedrálu, zcela mimo jakékoliv trendy – o to však osobitější, a hlavně působivější.