Portugalské kvarteto Danças Ocultas tvoří už od konce 80. let hudbu pro čtyři diatonické akordeony, přičemž se jim podařilo vybudovat naprosto osobitý zvukový svět. Sami svou tvorbu označují jako „impresionistický folk“, který „maluje“ nálady, barvy a emoce spíše než konkrétní příběhy. Za svou poměrně dlouhou kariéru čtveřice spolupracovala s řadou osobností a těles – od brazilského violoncellisty Jaquesa Morelenbauma nebo jeho krajanky a nástrojové kolegyně Dom La Neny až po symfonické orchestry. S Dom La Nenou ostatně pánové vystoupili před deseti lety na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou.
Nyní, po několika albech postavených právě na spolupráci s hosty, se Danças Ocultas na své desáté dlouhohrající nahrávce vracejí ke svému nejčistšímu tvaru, k hudbě produkované a nahrané pouze ve čtveřici akordeonistů. Po třech nahrávkách, které by se daly symbolicky chápat jako výdech, přichází opačný pohyb – nadechnutí. Název Inspirar tak označuje nejen proces vdechování, ale také vstřebávání vlivů a hledání inspirace, kterou může hudba přinést samotným tvůrcům i posluchačům.
Kapela za pomoci čtyř diatonických akordeonů vykresluje melodie, které mají v uších a myslích posluchačů vyjádřit nejen vjem zvuku a hudby, ale také času, světla a právě dechu. Výsledkem je komorní hudba ve všech významech tohoto slova – má blízko ke klasické komorní hudbě a zároveň nezapře lidové kořeny. Čtyři akordeony se nepřekřikují, ale doplňují se nenápadně, opatrně, místy téměř bázlivě, aby se až v průběhu jednotlivých skladeb dopracovaly k výrazné souhře. Posluchač tak může vnímat každý jeden tón a každý jeden nástroj, jako by ve skutečnosti šlo o hlasy, které – navzdory tomu, co kapela tvrdí – vyprávěly příběhy. Album Inspirar bude silným zážitkem pro každého, kdo akordeon nevnímá jen jako nástroj pro taneční doprovod, ale jako plnohodnotného nositele melodie a emocí.