Darsombra: Transmission

„Noc je černá, bez měsíce, za dveřmi podivná směsice,“ problikla mi při poslechu část vlastního textu temné písně jedné s mých pradávných kapel Razzle Dazzle. V případě baltimorských Darsombra je podivná směsice sice pouhou dvojicí – Brian Daniloski: kytary všeho druhu, zpěv, zvukové efekty a Ann Everton: syntezátory, zpěv a gongy – ale na jediné hypnoticky, ovšem místy i s bouřlivým strachotem vystavěné skladbě jejich šestého alba Transmission vydá za (mo)hutnou zvuko-hlukově dronovou a zároveň i hudebně harmonickou směsici. Někoho napadne škatulka krautrocku, Daniloski s vážným obličejem říká, že se snaží hudebně specifikovat „trans-apokalyptickou galaxii rocku“, jistěže to míní ironicky. Pro mne je to ryzí a skvělý současný underground. Velmi, převelmi pomalu budovaná atmosféra. Minutu dlouhý tón kostelních varhan, vstupuje krásná, jemná melodická linie kytary (s tou se budeme potkávat i dál), varhany mohutní a přidávají rejstříky, na vybrnkávané struny se zvukem jakoby z pravěku psychorockových výbojů se balí nové a nové vrstvy nyní už syntezátorů. Slyším hlasy!, kopírují a stupňovitě zavrstvují kytarový motiv. Sirény a zasmyčkovaný hlukot apokalypticky bouří, syčí, skřípe, kvílí, gongy plní prostor, činely a… nervácký tepot se zklidňuje. Přesto udržuje trans. Žádná meditace! Kýváte se v transu! Napětí Darsombra přenáší i v dočasném vyjemnění. Ani si nevšimnete, protože tempo je neměnné, jak a kdy začne celkový zvuk přitvrzovat a víc a víc vrstevnatět. Kytara s nenápadně zvyšujícím se zesilováním drží rytmus ostrým, drsným, přiznávkovým, hypnotizujícím stylem à la dřevní Swans. Na pozadí tepe cosi jako baskytara a syntezátor vzorkuje naplněnou číši těsně pod okrajem přelití. Intenzita na chviličku poleví, snad aby se mohl „ten kdokoli“ s rozumem poradit, pochopit?, zda se účastní pohanského rituálu nebo už je konečně vysvobozen po cestě-přechodu/transmisi v propojení těla i duše i všehomíra.

 

 

vlastní náklad, 2019, 41:19

 

 

 

 

Přidat komentář