DAVE HOLLAND: Uncharted Territories

Nestárnout znamená nepřestat se vyvíjet, neulpívat na stereotypech, nespokojit se s dosaženým mistrovstvím. Dave Holland nestárne. Projekt Uncharted Territories přitom začal z krajně sentimentálních důvodů. Basista chtěl zavzpomínat na „staré dobré časy v Londýně a znovu si zahrát se starým kamarádem“.

„Žil jsem v Londýně v letech 1964 až 1968 a jedním z center aktivit pro mladé muzikanty byl tehdy opravdu malinký Little Theatre Club. Asi tam jsme se poprvé setkali s Evanem. Okamžitě jsme se spřátelili, šel jsem ho navštívit a hráli jsme celé odpoledne. V Londýně to byl hudebník, se kterým jsem cítil opravdu silné napojení při vývoji našich improvizačních schopností,“ vypráví Holland a oním Evanem je samozřejmě free jazzový saxofonista Evan Parker. Oni on nestárne.

Aby si pánové pojistili, že nedojde na povídání ve stylu jó, to bejvaly časy, přizvali ještě mladší krev. „Chtěl jsem dělat s Evanem, ale zároveň jsem už dlouho uvažoval o spolupráci s Craigem Tabornem a Chesem Smithem,“ pokračuje basista ve vysvětlování. Právě Taborn, o generaci mladší americký pianista a milovník elektroniky, ctitel free jazzu i soudobé hudby, pomáhá tlačit sound do současnosti. A ještě mladší bubeník a vibrafonista Ches Smith, se zkušenostmi u Ceramic Dog (rockové kapely Marca Ribota), Johna Zorna i avantgardně metalové potrhlosti Mr. Bungle, přilévá lehce třaskavou směs.

Že Holland sestavil kvarteto mimořádně dobře, potvrzuje fakt, že nejen vznikla zajímavá nahrávka, ale rovnou, za pouhé dva dny v nahrávacím studiu, celé 3CD / 3LP. Přitom žádná nastavovaná kaše. Více než dvouhodinovou plochu nesou kompozice nastíněné předem a provazují improvizace, ve kterých každý ze zúčastněných dává k dobru dostatek nápadů. Proti jednotvárnosti působí i umění mlčet: Jen v přibližně polovině (neberte mě za slovo ani za číslovku) zní kompletní kvarteto, jinak se hráči volně kombinují v dialozích a trialozích. Samozřejmě na „vrcholné úrovni“

 

Dare2 Records, 2018, 130:54

 

Přidat komentář