Album When The Child Was A Child navazuje na spolupráci Davida Dorůžky s polským klávesistou Piotrem Wyleżolem, zaznamenanou na desce Andromeda’s Mystery (2022). Ovšem zase jinak, neb pánové se sympaticky neradi opakují. Zvuk předchozího alba byl električtější, s klávesovými basy (na bicí hrál hvězdný Jeff Ballard), zatímco tentokrát Wyleżol dává přednost klavíru. Sestavu doplňují další dva skvělí polští hráči, kontrabasista Michał Barański a bubeník Michał Miśkiewicz. Ve dvou kusech se představí začínající (brilantní) hráč na foukací harmoniku Nicholas Patu. Ale ne že by deska byla vyloženě akustická, Dorůžka nemá problém elektrickou kytaru vybudit a na syntezátor též dojde. Celkový zvuk je ovšem, oproti tajemnějším a dramatičtějším náladám Andromedy, tišší a konejšivý. I když citlivost charakterizuje vlastně všechny Dorůžkovy nahrávky, ve zjemnělé podobě desky inspirované sentimentálním obrazem dětství (a dedikované potomkům hudebníků) ještě více vynikne.
U Davida, který se vždy hlásil k inspiracím jako Björk, případně neváhal před cover-verzí Jefferson Airplane, nijak nepřekvapí ani úprava písně Eugene Sufjana Stevense. Na desce zazní ještě jeden převzatý motiv Nad břehym, nad vodu, zaznamenaný folkloristkou, zpěvačkou a autorkou ohlasových písní Annou Dřevjanou (1905─1984). I autorský repertoár, ať už převládající Dorůžkovy kompozice, či příspěvky Wyleżola a Barańského, vychází dle samotných muzikantů z folklorem ovlivněné melodičnosti. Ale nelze to brát doslova, neznamená to žádné zjednodušování. Například Dorůžkova Song Of The Litte Sparrow Lost In The Woods by mohla evokovat lidovost jen z kontextu vytrženou zpěvnou frází, jinak se onen „vrabčáček“ spíše velmi sebevědomě, zkušeně a hbitě prosmekává komplexním předivem neprvoplánových harmonií, než aby se pípavě „ztrácel v lesích“. Stejně jako se tahle výtečná deska nemůže ztratit na minimálně středoevropské scéně.