Už dlouho se neobjevila tak provokativní nahrávka, jako je Šlápla na hrábě. Nic na tom nemění jistá nedotaženost, přílišná prvoplánovost nebo opakování témat. V nejlepších chvílích vyvolávají skladby ducha Nudy od Z kopce nebo Výhledově a Hodinového hotelu od Mňágy či Jižáku Manželů. Sice jsou trochu skicovité, ale album vystihuje předkoronavirový dnešek, onu hédonistickou povrchnost, kdy je dojem důležitější než obsah, protože přece jde jen o to mít úspěch (před ostatními).
Biomasha tepe své vrstevníky a vrstevnice, aniž by se dělala lepší, jako egoistická potvora je přesvědčivá, dokáže být ostrá jako břitva. A když nepomůže „dlouho opakovat, co je dobrý, nice“, jak zpívá v lehce orientální Nádhernici, tak tam, „kde tramal zklamal, xanax pomáhá“.