Jak název archivního dvojCD napovídá, přináší nahrávky pořízené při vystoupení v ateliéru výtvarníka Jaroslava Kadlece 2. června 1974. Ač by se to mohlo zdát, nepřivedl je do žižkovského ateliéru zájem o výtvarné umění, ale uvítat Ivana Martina Jirouse, který se pouhé čtyři dny předtím vrátil ze svého prvního, „pouze“ desetiměsíčního kriminálu (po návratu z jiného jej opět vítali DG 307). Podmínky k nahrávání jistě nebyly ideální, ovšem duo Bierhanzl/Ježek dokázalo zvuk dokonale vyčistit, aniž by se z alba vytratila jedinečná atmosféra a syrovost – všechny skladby jsou totiž pořádně natlakované, a napadá nás jediné adjektivum: nasrané. Jako první vystoupili DG 307, pět skladeb je představuje v klasické podobě (disk je doplněn sedmi skladbami ze zkoušky z podzimu 1975) – takže syrové a řádně načuřené Hrůzy, Koulim vočima, o níž Jirous napsal, že úvodní slogan bylo jediné, o čem se před premiérou Dégéček vědělo, však je také přerušena dlouhou debatou muzikantů, co a hlavně jak hrát, než nastoupí Degenerace, opět přerušovaná muzikantskou diskusí, a opakovanými nástupy s kiksy, až se zdá, jako bychom byli svědky zkoušky – nijak to ale nevadí, spíše naopak, jsme tak vtaženi do vskutku autentického procesu tvorby. A zároveň je slyšet, jak se všichni dobře baví. Milé jsou domluvy muzikantů („hrajte ten začátek stejně“), anebo „Papírový absolutno a jdem domů“, říká Mejla, a Zajíček souhlasí, že bude poslední. Bylo. Plastici odehráli u Kadlece devět kousků (dva jsou přidány ze zkoušky), rozhodně zajímavé je, že některé, například Prší, prší, Zácpa či Nikdo měly právě zde premiéru (Traktory a Vožralej jak slíva naopak derniéru) ještě před natáčením na debutové „Bondyho“ album – můžeme je tak porovnávat se studiovými verzemi, a ne, že by se nějaké ty rozdíly, a to nejen v aranži, nenašly. Pro Plastiky platí u Kadlece to samé, co pro Dégéčka – nasazení, emoce, ale i domluvy hudebníků. Pro úplnost dodejme, že na stejnojmenném vinylu vyšli pouze Plastici, DG 307 ostrouhali.
DG 307 / The Plastic People of the Universe: Ateliér Kadlec 1974
Guerilla Records, 2024, 52:16 + 57:24
