Pět let po nahrávce Sweep It Into Space vydali v létě Dinosaur Jr. třinácté řadové album There Near. Klasikové amerického alternativního rocku se na ploše jedenácti skladeb nepouštějí do žádných producentských experimentů ani nehledají nový výraz, hrají přesně to, co se od nich očekává. Je to dobře nebo špatně? Asi jak pro koho. My fanoušci jsme rádi, že slyšíme, co slyšíme. J Mascis, Lou Barlow a Murph dělají vlastně přesně to, co už v roce 1985 při vzniku kapely: staví jednoduché a silné melodie přímo proti extrémně hlasitým aparátům. Zásadní roli ve výsledném vyznění tentokrát hraje starý lampový aparát Mesa Boogie MK 1, který Mascis vytáhl ze skladu poprvé od debutu Dinosaur Jr. Možná je jen přání otcem myšlenky, ale zvuk se opravdu zdá díky tomu jaksi špinavější a bezprostřednější než na předchozích nahrávkách.
Jinak je tu prostě všechno na svém místě. Mascisův líný monotónní zpěv se opírá o vazbící kytarovou hradbu, kterou vždycky ve správnou chvíli rozčísne sólo, někdy s kvákadlem nebo jiným archivním efektem (mimochodem, sluší se zopakovat, že právě Dinosaur Jr. jsou po celou dobu svojí existence výjimkou z pravidla, že v alternativním rocku je „zakázáno sólovat“; J Mascis ostatně nahrál těch sól dost za všechny svoje generační kolegy dohromady). Murphovy úderné bicí drží tempo bez nadbytečných přechodů a Barlowova baskytara vrčí s typickým zkreslením. Právě Barlow má taky na albu tradiční prostor pro dva vlastní autorské kousky, jeho Blowin‘ Up a závěrečná No One’s Ready dávají albu aspoň trochu kontrastu vůči Mascisovu rukopisu.
Dinosaur Jr. na There Near neřeší trendy a nesnaží se nikoho překvapit. Tak je tomu ale po celou jejich kariéru, jejich styl je tak výrazný a nezaměnitelný, že si to prostě mohou dovolit. Recenzent by sice měl „absenci překvapení“ pranýřovat. Ale jsou chvíle, kdy recenzent prostě ustupuje fanouškovi. A pustit si do uší tenhle skvělý kravál je prostě pořád radost.