DJABE WITH STEVE HACKETT & GULLI BRIEM: It Is Never the Same Twice

Maďarští Djabe, produkující svérázný mix jazz’n’fusion’n’world music, si během jednadvacetileté kariéry vybudovali pevnou pozici u fanoušků i kritiků, posbírali nepočítaně mezinárodních i domácích ocenění a spolupracovali s množstvím světových hudebních hvězd. Roku 2003 se na festivalu v Malajsii potkali se Stevem Hackettem a rukoudáním vzniklo výtečné spojení, kterým o rok později na koncertě v Londýně započala fáze každoročních kooperačních vystoupení v různých koutech zeměkoule. Poprvé se Hackett objevil coby hostující kytarista vedle Attily Égerháziho na studiovém albu Djabe Táncolnak a kazlak (2004). Ačkoli se Djabe proslavili sofistikovaným propojením elektrického jazzu s (nejen) maďarským folklórem a Hackett formativním progrockem nejlepšího období Genesis, není toto spojení pražádnou hrozivou srážkou dvou cizích planet.

 

Společná vystoupení i nahrávky přirozeně prostupují hranicemi žánrů, plynule překrývají tu jednu tu druhou mez v rovnoměrném poměru kompozic Djabe, Genesis i Hackettových sólových prací. Ten, jak přesvědčivě tvrdí, se ve skladbách Djabe cítí jako doma. Není proč nevěřit. Jeho zvukově specifický a uvolněný až ležérní styl hry se kongeniálně pojí s nenucenou virtuozitou maďarských muzikantů. Když toto spojení novináři nazvali fúzí, Hackett je opravil, ať raději použijí sousloví oboustranná infúze. Dobrá definice. Oba hudební organismy si vzájemně dodávají inspirační výživu a vzniká propojené, velmi zdravé, kypící těleso, radost pohledět poslyšet! Vpravdě živá záležitost ve smyslu žijící a živoucí. Po loňských dvou live záznamech je letošní It Is Never the Same Twice (i na DVD) rozhodně tím nejživějším. Od úvodní superšlapající Lava Lamp s jazzovými sprinty piána, průlety křídlovky, groovující basy i rockující kytary, přes etnicky líznuté skladby po majstrštyk v Cloud Dance, kde „mluvící“ kytara frackovitě odmlouvá rozkazovačným povelům trubky. Dokonalá telepatie!

 

GR1993, 2018, 78:56

 

Přidat komentář