DOBROHOŠŤ: Live Strnadovský mlýn

Kapela Dobrohošť si nadělila album ve stylu „best of live“. Kapelník a zakladatel Václav Veselý (zemřel 16. února ve věku 73 let – pozn. red.) ve sleeve-note přiznává, že „moc nemá rád alba z koncertů – často je to jako podruhé zalité kafe“, ale pochvaluje si, že tato nahrávka je jiná. Snad díky „blízkosti Dobrohoště a Třetužele, míst se silnou energií, která inspirovala vznik většiny skladeb“. A popravdě dodává, že se „jednotlivé nástroje točily do stop, což umožnilo živou nahrávku dotvořit ve studiu“. Tady bych v běžných případech začal špačkovat, že taková nahrávka není živá, ale pseudo-studiová. Tedy nic proti točení do stop a vyrovnání poměrů mezi nástroji, ale škoda oprav, event. dotáček, stírajících živelnou dynamiku a eliminujících žádoucí, přirozené lidské „nepřesnosti z živelnosti“, které šlechtí i ty nejlepší muzikanty. Ale nezačnu, protože syrovost se z živého alba naštěstí nevytratila. A jsou-li opravy a dotáčky, netrčí. Uhlazování nezamázlo atmosféru slyšitelně vydařeného vystoupení se vstřícným hecováním mezi kapelou a publikem. Naopak, v příjemně hrubozrnné interpretaci vynikne přirozená zpěvnost a chytlavost Veselého česko-moravsko-keltských motivů. Je fajn, že existuje záznam současné podoby aranžmá písní Dobrohoště, i těch nejstarších z dob, kdy v sestavě působil František Segrado. Záznam koncertu bylo chvályhodné vydat i díky přítomnosti řady hostů, včetně flétnisty Roberta Fischmanna nebo Jiřího Hodiny (Marcipán, Mantaban, Schola Gregoriana Pragensis), jenž podpořil současného zpěváka kapely Andyho Seidla.
Pak je tu pár prkotin. Lady Godiva by se i podle Cambridge Dictionary měla jednoznačně vyslovovat „Godajva“. Ale co my víme, výslovnost středověké angličtiny prý byla bližší psané formě jazyka. A u nás se holt zažilo v písni Jana Buriana ono „di“ a nevadí, že trochu tahá za uši.
Nahrávka ze Strnadovského mlýna je každopádně nejen trvanlivým suvenýrem z koncertu, ale především lákavou pozvánkou na ty další.