DŘEVĚNÉ PYTLÍ V JUTOVÝCH UHLÍCH: ZOO

Nic proti předchozím sestavám Pytlí, v hudbě alternativně rockových uhlířů nikdy nešlo o virtuozitu, ale o nadsázku a pointu skladeb. Nicméně obnovené post-covidové obsazení patří k těm i po muzikantské stránce nejpřesvědčivějším. Nejde jen o trubku dokonale všestranného Luďka Emanovského (Kontraband Milana Svobody, Už jsme doma, Věra Špinarová, Marie Rottrová, Leona Machálková, Česká filharmonie), jenž dokáže dostat z nástroje možné i nemožné, od sloního ryku přes kvílení brzd (nebo co to je) v kuse Slepá traktoristka až po průchod elektrického výboje hromosvodem (Hrom). Ale především o konzistentní, pevný, rytmický rodinný podnik Libora a Tadeáše Veselých. Právě jistota v kramflecích umožnila točit album prakticky živě ve studiu, tj. v tomto případě ideálně, se vší záměrnou neotesaností a prací s dynamikou.
Repertoárově jde o obvyklý kolotoč absurdit, výpůjček ze všech (ne)myslitelných žánrů, včetně citátu z country standardu Ghost Riders In The Sky, u nás Matuškova Ďáblova stáda, jupí ja héééé… A štěpně poťapaného humoru textů. Namátkou: Verše „tak si dejte pozor, až půjdete zabít prase, aby to prase nezabilo vás“ z titulní písně ZOO jistě rozněžní všechny vegany a ochránce zvířeny. K veršům pak výtečně sedne deklamování dalšího „nováčka“ mezi staviteli milířů, Michala Cihly.
Na závěr je samozřejmě třeba připojit důrazné varování: Vstup do ZOO, kde se „zvířata stala inteligentníma“, je na vlastní nebezpečí. Nikdy nevíte, kterou klec nechal hlídač otevřenou a jaké výběhy už si umí zmoudřelá zvěř otevřít sama. Ale vejdete-li, a nebudete-li sežráni či zavřeni do pavilonu homo tzv. sapiens, a víte-li, že undergroundový přístup k tvorbě nejen žije, ale vyvíjí se do aktuální podoby (ostatně jak člověk kouká na směřování státu od demokracie směrem k vládě egoistických sociálně úspěšných psychopatů, doba undergroundu se zase blíží), nebudete dobrodružnou návštěvou surreálného zvěroparku zklamáni.