Animal Music, 2022, 40:20
Reuniony často nenaplní očekávání, když chybí některý z klíčových členů. U Dunaje to však neplatí, byť je hlas Jiřího Kolšovského nenahraditelný. Za vodou je dobrá deska, kapela si na ní dokázala uchovat svou osobitost, typickou nervnost i naléhavost. Chci se silně zkreslenou, zfuzzovanou kytarou a řeznickými bicími jí překypuje. Na albu je však patrné, že vychází po čtvrtstoletí a všichni zúčastnění se změnili. Dobře umožňuje přemítat nad Herakleitovými slovy, že nejde vstoupit dvakrát do stejné řeky, i když je to pořád Dunaj, který dokáže ukázat sílu proudu kalné vody.
Projev je zklidněnější, připomínající jiné projekty kytaristů Josefa Ostřanského a Vladimíra Václavka, zejména Domácího lékaře. Patrné je to už v úvodní Kapce, ve které se sice taky pracuje se zkreslením a různými psychedelizujícími efekty, ale je v zásadě lyrická.
Most k minulosti představují písně, kde zní Kolšovského hlas z nahrávek pořízených v roce 1994. Jeho projev je však paradoxně jak v Je to jak, kde ho podpořila Iva Bittová, tak v Potichu, nečekaně uměřený. Naléhavost však neztrácí zejména druhá z písní, kde k ní přispívají typická nervní kolečka kytar. Podobně zneklidňující je i Okamžik pracující s opakujícími se motivy a neuvěřitelným spodním proudem energie. Kapela by ji však měla nechat častěji vytrysknout, aby Chci nebylo ojedinělé.
Silné texty se točí okolo vody, která stoupá, ale také leccos odplaví, což ukazuje titulní až folková píseň: „Jsi za vodou/led tiše praská/snad náhodou jsem za vodou/jsem za vodou/sníh mě teď laská“. Dunaj dokáže dát prostým pravdám filozofující přesah: „Dozvíš se snadno/Že voda většinou/Sahá až na dno/Dozvíš se snadno/Že vše je dávno/A není víc než nic.“
Obdivuhodnou práci odvedli producenti Petr Ostrouchov a Aid Kid, kteří dohráli další nástroje. Obohatili sound o efekty, které zesoučasnily zvuk, aniž by zbavily kapelu jejího pojetí, jak ukazuje robotický hlas v Are You Human? Někdy je však čistá prostota lepší.