Duthoit/Hautzinger/Schellander/Vrba: Esox Lucius

esoxNeidiomatická improvizace dokáže být nepředstavitelná a vlastně i představitelná nuda akademické honění si trika, rádoby umění i bezbřehé tápání. Tohle je ovšem veselé dobrodružství plné pohádkové magie a jiskřivé energie. Vokální ekvilibristiku a klarinetové profuky Isabelle Duthoit mohli posluchači u nás naživo vidět při jejím vystoupení s Philem Mintonem na festivalu Alternativa 2009, hráč na čtvrttónovou trubku Franz Hautzinger je čelním představitelem rakouské avantgardní scény (ale spolupracuje například i s Júliusem Fujakem), erudovaný kontrabasista Matija Schellander je i skvělým manipulátorem s modulárním syntezátorem a Petra Vrbu můžete znát mimo mnohé jiné coby spoluvedoucího Pražského improvizačního orchestru. Dohromady jim to skvěle bublá, nikdo se zde s nikým nehandrkuje, všechno má svůj čas a prostor, zámlky a lupance jsou vždy na místě. Je to takový živý organismus plný pozitivních bakterií, které uvolňují spontánní chemické reakce kvašení a bujení a kypění a rozpouštění a slučování. Je to sonická exkurze do říše divů a akusmatická rovnice o neznámém počtu neznámých. Ideální stopáž, ideální natrackování do pěti částí, které sice téměř přecházejí jedna v druhou a přesto je to jako byste vždy otvírali dveře do další záhadné komnaty. Vycizelovaný, ale nepřetechnizovaný zvukový záznam, kde skvěle vynikne každý detail a zároveň to perfektně funguje dohromady. Divoké i konejšivé, zahloubané i vrtošivé, vzrušující i potěšující.

Corvo Records, 2015, 34:18

Přidat komentář