K hudbě DVA vždy patřila potrhlá hravost, se kterou duo vypiplalo „folklor neexistujících národů“, „evergreeny neexistujících kapel“ nebo „hity neexistujících rádií“. Potrhlost, samozřejmě se závažnějším poselstvím, a bezuzdná hravost neopustila DVA ani v roce občanskoprávní plnoletosti, rozuměj 18 let od vzniku. A nezředila ji ani desetiletá pauza v činnosti dua, přerušovaná jen nějakou tou drobnou domácí prací na hudbě k počítačovým hrám. Comeback Piri Piri, což údajně v jazyce DVA znamená „úmorné vedro“, můžeme zaškatulkovat třeba jako „hudbu neexistující dance party na rozpáleném konci světa“.
Základem alba, natočeného s pomocí britského producenta Tima Brinkhursta (raveoví Soho, později Young Fathers), opravdu jsou nakažlivé taneční beaty. Ovšem nad nimi se v případě DVA pochopitelně děje mnohem více zajímavých věcí, než bývá v raveovém kraji zvykem. Nejen zpěvné až diskotékově „jakoby vlezlé“ melodické chytlavosti, ale i spousta aranžérských vtípků ve vokálech i dechových nástrojích (flétně, saxofonu, basklarinetu) Báry Ungerové i kytarách a starých analogových syntezátorech (Roland Jupiter 6 z první poloviny 80. let dodává nahrávce jakýsi neurčitě-retro charakter) Jana Kratochvíla.
No a texty, texty jsou opět zábavný dada mazec. I když, dada. Ony dávají smysl, tedy můžeme-li věřit jediné existující překladatelce z jazyka DVA Báře Ungerové. Ale asi můžeme, neb při pečlivě tvorbě vlastní řeči vychází z jazyků existujících. Tak vzniklo třeba ze španělského loco (blázen) ve „DVAštině“ lococo, – „mega magor“. Ostatně „překlady“ textů najdete v bookletu.
A co ono „závažnější poselství“, točící se, opentleno centrálním motivem posledního nekončícího tance, kolem tématu katastrofického globálního oteplení? Carpe diem, quam minimum credula postero? Kdepak, nejen užít dne a pasivně čekat, co přinese čas příští, ale přece jen se snažit o tu budoucnost dbát. Třeba i silami skromnými, ale bez malomyslnosti.