Prešovský muzikant a autor Edo Klena (1963) začínal na vojně s rockovou hudbou. V 80. letech jako písničkář poznal zákazy vystupování, na festivalu v Martině v roce 1987 na protest jednu jeho píseň zazpíval Ivan Hoffman. Po sametové revoluci Klena koncertoval sólově, se svou kapelou Východ a také například s Jiřím Dědečkem, byl hostem koncertu Karla Kryla nebo skupiny Mňága a Žďorp. Své první autorské album vydal v první polovině 90. let na kazetě. V posledních letech jeho tvorbu poctivě mapuje košické vydavatelství Hevhetia. Zatím poslední titul Eda Kleny a jeho aktuální skupiny Klenoty s názvem Vata vyšel v roce 2019.
Byl na začátku alba Vata nějaký koncept?
Ne, tak to u mě nikdy nevzniká, žádné moje album nemělo koncept na začátku. Já prostě nosím písně, něco vyhodím, něco zůstane a tak se deska postupně formuje… Potom přemýšlím, jaký by měla mít název, co ji nejvíc vystihuje a co bych chtěl prvotně sdělit. Hlavní téma tedy pojmenuji až potom. Předem žádnou koncepci nemám. Ani žánrově, ani tematicky.
Jak vůbec v poslední době píšeš písně? Jde ti to snadno?
Celý život skládám velmi živelně. Cítím se, jako kdybych psal povídky. Jsou to vlastně krátké příběhy běžných dní. Sem tam k tomu přidám nějaké hlubší sdělení, které se nás týká. Obklopují nás média, ale zároveň žijeme své životy. To všechno se mi tak nějak míchá v hlavě, až mě napadne třeba věta: „Jak ven ze systému?“ Člověk uvažuje, co všechno na něj dopadá, co musí snášet, co musí zpracovat. A přitom musí žít, vydělávat, živit rodinu. Jednoduše jej tedy napadne: Jak ven ze systému. Kde na zeměkouli se mohu odstřihnout od světa? A je to řešení? Prostě milion otázek… Potom přemýšlím, jaký typ písně by to mohl být. Je to drsná otázka, takže to bude drsná píseň…
Tento článek je dostupný předplatitelům UNI magazínu