eE eS eM: ByloNebyloRybaNaruby

eeesemPo Napalmed se noisemaker RadeK. K(opel) zaměřil především na sólové projekty, ve kterých prokázal, že má v malíčku práci se zvukem či spíše hlukem. Jeho nahrávky měly ohromnou dynamiku, byly výrazně strukturované a každá dobře reprezentovala žánr. Bohužel jim ale chyběla překvapivost. I když se jednotlivé opusy od sebe lišily, základní rukopis byl stále stejný, s Kopelovou tvorbou obeznámený posluchač už věděl, co přijde.
Jiné to však je, když má RadeK K. partnery, jako je tomu na albu tria eE eS eM, jehož jádrem jsou dvě živé nahrávky z Ryby Naruby doplněné jednou studiovou rozsekanou na části.
Jakmile do hry vstoupí další účastníci, vrací se byvší kouzlo, když z tříště různě efektovaných a zmršených zvuků a ruchů vystoupí kvílení syntezátoru nebo zatroubení či spíše zabučení saxofonu, jako je to v úvodní dvacetiminutové Kdyby byly v prdeli ryby. Z masy zkreslených boosterovaných zvuků vystupují náhle táhlé tóny syntezátoru, připomínající kytaru nebo divoké saxofonové licky. Poznat, který zvuk je čím vyluzován, je kvůli množství efektů skoro nemožné, táhlý zvuk se může linout stejně dobře z kláves, jako může jít o hlas. Klasický přístup je přitom zachován, materiál se neustále mění, přebuzené basy vystřídá tříšť vysokých zvuků, aby přišel nějaký táhlý, než nastoupí další masa zkresleného zvuku nebo pár tónů ukrytých v šumu a brumu.
Ve skoro čtvrthodinovém stejně drásavém pokračování Nemusely by být rybníky se sice už neobjevuje saxofon, ale dva efektované hlasy jeho roli dobře zastupují a opět dávají hlukové nahrávce další dimenzi a zajímavost.
Odlišný přístup pak přináší závěrečná, více než půlhodinová studiová improvizace Jsou na světě dvě věci, které smrdí jako ryba a jedna je ryba, kde už se tolik zvuky nevrství na sebe, ale střídají se. Skladba zaujme odlišným přístupem, kontrasty střídajících se zvuků jsou zajímavé, táhlé se střídají s perkusními, exploze hluku a praskání jako při požáru se střídá s výstražným houkáním saxofonu, což působí jako hudba k náletu.
Skladba by však potřebovala trochu zeditovat, je v ní dost slabších pasáží, pohrávání si s natočenými hlasy puštěnými zrychleně bylo zajímavé tak v době Zappova We’re Only In It For The Money a rytmus zkresleného bubnu je hodně banální. Občas se také zdá, že na syntezátoru se teprve hledá, jaké zvuky se z něj dají dostat. Kdyby se však nahrávka sestříhala, mohlo by jít o jedno z nejlepších děl Radka Kopela.

Napalmed, 2016, 71:21

1 komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *