ELECTRIC JALABA: El Hal

Strut Records, 2021, 42:15

Postoj skupiny k marocké tranzovní hudbě gnawa lze snadno odvodit už z názvu, tak elektronicky jednoduché to ale není. Ani náhodou. Jedno mají starobylé léčivé rituály podobné: nutí racionálně přemýšlet o jejich průběhu a současně utápět v pochybnostech, zdali opravdu fungují. Ale budiž. Situace se však dramaticky změní, když z nich vypreparujete podstatu – spirituální léčbu – a na zbytek se rozhodnete meditačně, či ze zábavy tančit nebo ho propojíte s popkulturou. Duchovní rozměr pak ustupuje do pozadí a navrch získává pouze hypnotický tranz, nejčastější důvod nynějšího zájmu o starobylé rituály.

Neskrývá ho ani čtveřice bratrů Keenů – muzikanti, zpěváci a elektro producenti  z britského Dorsetu – italský bubenický fenomén Dave De Rose a pravděpodobný vítěz ceny rytmického tahouna alba, natož marocký zpěvák a loutnista Simo Lagnawi, který tradiční gnawa repertoár nastudoval teprve až po nastěhování do Londýna. Tam prý společně docílili stavu el hal, což v arabštině znamená pocit, a pro nás vysvětlení neobvyklého způsobu, jakým tranz loutny guimbri, řinčení kovových kastanět a vypjaté vokály propojili s experimentálním jazzem, funky, dubem a elektronikou.

Cožpak o to, i s tím se dá pracovat originálně a nebýt za jednoho z mnohých, kdyby se ovšem v „odsvěcené“ gnawa částečně nezapletli s jinými duchy. Západoafrickými, předchůdci těch marockých. S gnawou semílají rytmicky daleko zapeklitější senegalský mbalax, kytarové parádičky ghanského highlife, ozvěny pouštního blues nebo už Herbiem Hancockem proslavený pygmejský styl hindewhu, kdy zpíváte a současně foukáte do lahve. Jen nad disco syntezátory ve skladbě Cubaili Ba visí otazník, to je ale drobnost. Skvělé album? Ano, a neptejte se proč, ale prostě je to tak. A kdyby to třeba nebylo jasné, tak prostě proto.

 

Přidat komentář