Eliza Carthy & The Wayward Band: Big Machine

„Princezna anglického folku“ Eliza Carthy sice získávala zkušenosti od svých rodičů Normy Waterson a Martina Carthyho, s nimiž hraje na housle a zpívá v legendární rodinné kapele Waterson:Carthy, ale britský folk vždy brala jako odrazový můstek, z nějž se dá snadno doskočit leckam jinam.
Zatímco CD Bottle (2015) představovalo pomyslný hudební soubor vlasaté Britky a holohlavého Američana Tima Eriksena (duo svůj projekt představilo v roce 2013 na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou), na obalu své novinky se Eliza Carthy stylizuje do role odhodlané vůdkyně mnohohlavé smečky bojovníků. Svou novou skupinu The Wayward Band zpěvačka a autorka sestavila z členů několika různorodých souborů. Ze své předchozí doprovodné kapely si ponechala violoncellistku Beth Porter, basistu Barna Stradlinga a bubeníka Willyho Mollesona. Houslista Sam Sweeney přišel z kapely Bellowhead, kytarista David Delarre je členem londýnské skupiny Mawkin, Saul Rose hraje na melodeon s Elizou a jejími rodiči ve Waterson:Carthy… S výčtem zdaleka nejsme u konce. Své místo mají v nové kapele ještě perkuse, akordeon, trubka a trombon, vše v rukou členů různých více či méně známých kapel. A k tomu všemu je ještě třeba přidat jména hostů, kteří se mihnou v jednotlivých písních, jako jsou raper MC Dizraeli, irský písničkář Damien Dempsey nebo folkrockový zpěvák Teddy Thompson, také dítě z hudební rodiny. Sama kapelnice hovoří o big bandu, což je třeba pochopitelně vnímat v přeneseném smyslu slova, ale energie velké kapely je pro zvuk alba určující.
Stylové bohatství alba předznamenává hned úvodní proaranžovaná Fade & Fall (Love Not), na kterou naváže energicky rocková Devil In The Woman v rytmu irského tance. Následující The Fitter’s Song Ewana MacColla se pohybuje na hraně mezi muzikálem a free jazzem, a když se pak ve skladbě You Know Me s hostujícím MC Dizraelim dostaneme až k funku a R&B, nutně se nabízí otázka, jak vůbec může taková třaskavá směs držet pohromadě. Mohou za to jednak zkušenosti jednotlivých hráčů a producentské a muzikantské umění samotné Elizy Carthy, ale také fakt, že od každého zdánlivého úletu se kapela nakonec vrátí ke kořenům, a tedy k ostrovní lidové hudbě. Příkladem je například folklorem inspirovaná – a opět členitá – šestiminutová píseň Mrs. Dyer The Baby Farmer s výraznými houslemi.
Hudební pestrost celého alba se ve zkratce zopakuje v závěrečném krátkém Epitaphu, ale majitelé deluxe edice si mohou navíc vychutnat téměř půlhodinový přídavek včetně akustické úpravy hitu skupiny The Kinks Sunny Afternoon nebo dalšího – tentokrát recitovaného – příspěvku Rowana Sawdaye alias Dizraeliho, připomínajícího konflikt v Sýrii. Skutečným závěrem dvojalba je pak vytleskávaná a cappella zazpívaná kratičká píseň Poor Mary Ann. Nástroje ustupují do pozadí, v pomyslné bitvě vítězí bezprostřednost a syrovost lidského hlasu a úderů rukou. Nezbývá než připojit vlastní potlesk a čekat, čím a s kým nás Eliza Carthy překvapí příště.

 

Topic Records, 2017, 49:37 + 27:36

Přidat komentář