Elma: Ad REM

elmaSen jako výchozí inspirační zdroj pro hudební album není ničím novým. I z české scény posledních let známe album Otisky příběhů ze snů od Jana Jeřábka, který se sny zabývá i profesionálně jako terapeut, nebo nevydaný projekt Martina Kyšperského a skupiny Mahaut, inspirovaný snovými zážitky. Polská Elma ke snům jako východisku přistupuje jinak. Surreálné vize přetavuje do hudebních obrazů ještě méně skutečných a zaostřených. Její hudební suita složená z vysněných obrazů a krajin postrádá text. Posluchač s jejím albem dostává pozvánku na putování mlhavým a naprosto originálním prostředím, v němž autorka výjimečnost snových obrazů převádí do abstraktní řeči hudby.
Je ovšem otázka, zda lze mluvit o „autorce“. Album Ad REM je totiž čistá improvizace, na níž se vedle vokalistky podíleli další tři hráči – pianista Dominik Wania a kontrabasista Maciej Garbowski, oba Poláci, a dále finský trumpetista Verneri Pohjola. Ten má mimochodem k improvizované hudbě hluboký vztah. V rozhovoru mi nedávno řekl: „Improvizace stála na počátku veškeré hudby, kterou dělám. Ještě předtím, než jsem začal oficiálně studovat hudbu, jsem si sám pro sebe improvizoval s různými nástroji a miloval jsem ten okamžik, kdy z ničeho vzniká nová hudba. Zahrát první nápad a nechat se překvapit, co se z něj může vyvinout.“ Právě Pohjola je zpěvačce na albu hlavním partnerem a například jejich spontánní dialog ve skladbě REM I zní opravdu exoticky – jako by se Iva Bittová a inuitská zpěvačka Tanya Tagaq potkaly v jednom těle a trubka jim hrála k rannímu protahování. Podobně zajímavý rozhovor vzniká například ve skladbě REM V, kde ovšem do hry vstupují i zbývající dva hráči. Třebaže bylo album jako celek sestaveno a vybráno z většího množství spontánně nahraného materiálu – jde vlastně o hudbu, která se nevešla na první album této sestavy Hic et Nunc (2014) –, působí jako jedna promyšlená snová suita. Elma navazuje na ty nejlepší tradice improvizovaného zpěvu beze slov, na polské scéně ztělesněné například Urszulou Dudziak, ale skutečné napětí vzniká právě spojení jejího zpěvu, výkřiků, skřeků a dalších zvuků se severskými melodiemi Pohjolovy trubky nebo s Waniovým impresionistickým pianem, jak je slyšíme ve skladbě REM IX.
Jak už jsme zmínili, materiál zaznamenaný v září 2012 zpěvačka se svou kapelou využila pro dvě alba. Zatímco Hic et Nunc je deska s přimhouřením oka písňová, více melodická, Ad REM zdánlivě postrádá jakákoli pravidla, na něž jsme zvyklí. Ale právě v tom je krása a originalita vysněných krajin a příběhů a stejně tak hudba, kterou Elma se svými spoluhráči vytvořila, v sobě skrývá svébytnou krásu, do níž není obtížné proniknout. Izraelský recenzent Adam Baruch píše o zásadní nahrávce vokálního jazzu v celosvětovém měřítku. Album Ad REM, pojmenované podle fáze spánku, v níž se nám zdají sny, svým obsahem skutečně výrazně přesahuje polskou i středoevropskou produkci.

Hevhetia, 2016, 49:20

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *