Album Moravian Rhapsody – Moon Sleeping In The Cradle se točilo v dubnu 2024 v Praze, ovšem vyšlo jako limitovaná edice na audiofilském 2LP u japonského labelu Venus Records (na jehož objednávku ostatně vzniklo v roce 2009 i album Sinfonietta s Georgem Mrazem a Lewisem Nashem). Tudíž chvíli trvalo, než se nahrávka ze Země vycházejícího slunce dostala, díky autorovi, před můj recenzentský obzor. Ale v případě nadčasové muziky jistě nebezpečí z prodlení nehrozí.
Množstvím štací sehrané trio, s basistou Petrem Dvorským a bubeníkem Jirkou Stivínem jr., se pohybuje v důvěrně známé Viklického krajině. Ta ovšem v každém okamžiku a z různých druhů pohledu nabízí trochu jinou a vždy krásnou scenérii. Čemuž pochopitelně napomáhá i dramaturgie dvojalba, epicky rozvržená, jak se na rapsodii sluší: Jako cesta od úvodního dramatického Andventure In Black And Yellow přes autorské ohlasy, inspirace či úpravy moravských lidových písní (U Dunaje, u Prešpurku…), uchopení kusů Vernona Dukea a Herbieho Hancocka až do Japonska, prostřednictvím opět svižného autorského finále Tamagawa Blues. Hezky to vystihl spisovatel a překladatel Haruki Murakami v poznámce k albu: „Klavír Emila Viklického… je jako ladná řeka, protékající moravskými rovinami.“ A s Tamaragawou můžeme přidat i krajinomalbu japonskou… s dvanáctitaktovým výhledem až do Ameriky.
Samozřejmě opět nesmí chybět ani Janáček, konkrétně úprava tématu klarinetu ze Sinfonietty: Pan Emil už v minulosti vysvětlil, jakou má vydavatel, pan Tetsuo Hara, pro tuhle kompozici (i marketingově motivovanou) slabost. Asi netřeba historku připomínat.
Album Moravian Rhapsody je každopádně výtečným „best of“ Viklického současné jazzové tvorby (vedle té artificiální) a hry, jak ji chvalně známe i z pódií. Rozvážné, brilantní, vystavěné hudebníkem s mimořádným citem pro melodii i frázování, myslícím v improvizacích hodně taktů – a tahů – dopředu.