Enchanted Lands: Svou tvorbu nechávám organicky plynout

Za elektronickým experimentálním projektem se skrývá rodačka z Nového Jičína hudební producentka Barbora Polcerová. Díky spolupráci s labelem Genot Centre vydala loni šest ze svých hudebních koláží, tvořených hudebními fragmenty, ambientními plochami a v pozadí znějícími zvuky a šepoty, na kazetě Feed Goals. Přestože jde o hudbu v maximální míře abstraktní, vyvolala velký ohlas vedoucí k získání ceny Vinyla za Objev roku a nominaci na žánrovou cenu Anděl. Tento úspěch vyvolal poptávku pořadatelů po jejích koncertech, i přesto se Barbora Polcerová stíhá účastnit dalších dvou projektů, Misty Picture a Open_Secrets_2000.

 

 

 

Jakým hudebním vývojem ses dostala k vytváření experimentálních kompozic?

Můj hudební vývoj začal fanouškovstvím. Když mi bylo náct, tak jsem měla hrozně ráda kytary a chodila jsem na koncerty lokálních hardcorových kapel. V Novém Jičíně byla v té době silná lokální scéna, moji kultovkou byla skupina Murky Ajar. Potom jsem začala přecházet k elektronice a můj vkus byl více abstraktní.

Bylo to dáno tvou vnitřní motivací, nebo šlo spíše o vnější vliv?

To nevím. První, koho jsem objevila, byl asi Burial a jeho hudba mě hrozně chytla. Pak jsem objevila ambient a podobně. K samotnému produkování hudby jsem se dostala prostřednictvím labelu Genot Centre. Jeho spoluzakladatel Ondřej Lasák mě vybídl, abych zkusila něco zahrát, takže jsem bez přípravy vytvořila instrumentální set. Následující léto jsem pracovala na první kazetě.

Jak došlo k prvnímu kontaktu mezi tebou a Genot Centre?

Ondřeje a Wima Dehaena jsem znala z dřívějška. Wim, který je nyní mým přítelem, dělá hudbu od svých čtrnácti let, takže jsem měla k dispozici vybavení a dal mi i počáteční rady. Se samotným produkováním jsem ale začala sama na laptopu v pokojíčku.

Získala jsi Vinylu a cenu Anděl, na Feed Goals jsou vesměs pozitivní recenze. Který z tvých úspěchů tě nejvíce potěšil?

Hodně mě potěšila cena Vinyla, ale nejdůležitější pro mě je, když předskakuju někomu, koho obdivuju, a pak od něj dostanu pochvalu.

Například?

Byla to třeba kanadská producentka YlangYlang. Měly jsme spolu takový pokojíčkový koncert a ona byla strašně nadšená. Když vidíš, že někdo, ke komu vzhlížíš, tě považuje za rovnocennou, je to pro tebe hodně velká vzpruha.

Které z dalších koncertních předskakování bylo pro tebe důležité?

Jeden z mých prvních koncertů bylo předskakování před legendou scény Lievenem Martensem, který má projekt Dolphins Into The Future. To bylo pro mě velmi povzbudivé a hodně mi to zvedlo sebevědomí. Podobně povzbudivé bylo vystoupení před producentem Dane Law, který také vydává na Genot Centre, i když dělá hudbu odlišnou od mé.

Tvými dalšími projekty, na kterých spolupracuješ s Wimem, jsou Misty Picture a Open_Secret_2000. Mohla bys je představit?

V obou případech jde zatím o ryze koncertní projekty. V Misty Picture používáme hodně midi melodií. Vizuály nám dělá mladý brněnský umělec Lukáš Prokop. Coby Open_Secret_2000 jsme zatím hráli jen jednou. Tam si děláme vizuály sami. Koncertní premiéru jsme měli v Ostravě. Zvuk, který jsme vytvářeli, reagoval na vizuály. Obvykle to bývá naopak.

Ve své hudbě využíváš fenomén ASMR (autonomní smyslová meridiánová odezva), kdy pomocí šepotu a jemných zvuků dochází k navození příjemného psychického stavu. Jak ses s tímto fenoménem seznámila?

Já na něj narazila náhodou díky nočnímu proklikávání se YouTubem. Ten fenomén mi přijde hrozně bizarní. Na videu je vždy slyšet něžný dívčí hlas, který odšeptává úplně prázdně fáze. Na jednu stranu mi to přijde legrační, ale zároveň k tomu mám hodně blízko. V elektronické hudbě se ASMR používá často, protože vytváří zajímavé textury. Zkoušela jsem to dělat i živě, měla jsem různé předměty a vytvářela zvuky tím, že jsem se jich dotýkala, a tím, že jsem šeptala, ale kvůli feedbacku to moc nefungovalo. Tehdy jsem s tím ještě neměla moc zkušeností. Já hrála v klubu, ale ASMR se hodí spíš do intimnějšího prostředí, kde lidi soustředěně poslouchají.

Jak získáváš zvuky pro ASMR?

Část si nahrávám sama. Měla jsem blok z používání vlastního hlasu, ale překonala jsem ho. Jinak je beru z YouTube ripů.

U posluchačů ASMR někdy dochází k změněnému stavu vědomí, který bývá nazýván mozkový orgasmus. Dosáhli tohoto stavu i posluchači tvé hudby?

O tom nevím. Možná je to proto, že ty zvuky používám hodně zglitchované a vrstvím je, takže původní efekt se tím vytrácí.

Neuvažuješ o připojení vokálu ke své hudbě?

Na tom právě pracuji. Za cenu Vinyla jsem dostala mikrofon, tak jsem si řekla, proč to nevyužít. Živě ale vokál zatím moc nepoužívám. Párkrát jsem to zkusila, ale zatím se nemůžu přenést přes svůj stud. Na mé druhé desce již vokál bude.

Na té desce už pracuješ?

Ano, ale kdy vyjde, to nevím. Ráda to nechávám organicky plynout. Tak to bylo i s mou první kazetou.

Čím se bude lišit od Feed Goals?

Hodně pracuju s raveovou náladou – ta bude na druhé kazetě intenzivnější.

Jaká je tvá zkušenost z předávání Vinyly?

Na Vinyle to bylo fajn. Zvlášť to vyniká ve srovnání s předáváním ceny Anděl – tam jsem měla pocit, že tam nepatřím. Líbí se mi, že si porotci Vinyly všímají takto malé scény. Já svoje věci nepropaguju, takže mě nominace a vítězství překvapily.

Jak vnímáš rozdíl mezi prací ve studiu a koncertem?

V osmdesáti až devadesáti procentech mám štěstí, že publikum fakt poslouchá a po koncertu za mnou i lidé chodí, aby mi řekli, že se jim to líbilo a že díky poslechu úplně zapomněli na okolní svět. V některých případech jsem ale měla pocit, že to ani samotné promotéry moc nezajímalo a já byla jen jménem na check-listu.

Kolik koncertů stíháš?

Teď jich je zhruba pět měsíčně. Po vyhlášení Vinyly se to docela rozjelo.

Koncertovala jsi již v zahraničí?

Měla jsem koncert třeba v Poznani, kam mě pozval jeden fanoušek. Dále jsem koncertovala v Českém centru v Berlíně, což byla jedna z mých nejlepších zkušeností. A potom jsem hrála na festivalu Dym v polském městě Gorzów, na který se chystám i letos.

Jak vzniká výtvarný doprovod k tvé hudbě?

Když mi někdo dělá vizuály na koncertu, tak do toho nezasahuju. Pokud jde o teaser k první kazetě, který dělal Lukáš Prokop, tak on vybral i příslušný zvuk.

Přestože je tvá hudba hodně abstraktní, stává se, že odráží tvé pocity?

Ne. Když nepoužíváš vokál a nepíšeš texty, tak je těžké v hudbě pocit rozpoznat. Elektronická hudba někdy působí melancholicky a myslím, že moje hudba občas taky. Na konkrétní nálady a události se ale neváže. Coby inspirace mi slouží příroda a filmy, zvlášť film Valérie a týden divů, o kterém lidé říkají, že má stejnou estetiku jako má hudba.

Myslíš, že by se tvá hudba hodila pro soundtrack k filmu?

To jsem již zkoušela pro kamarádku, která natočila kratičký film, a fungovalo to docela dobře. Jsem si vědoma, že vytvořit soundtrack k celovečernímu filmu je náročné a stojí to spoustu práce, ale kdyby mě někdo oslovil s nabídkou, tak budu samozřejmě moc ráda.

Plánuješ si texty k vokální části své tvorby psát sama?

Ano, ale nepůjde o hlavní součást tvorby. Mně se líbí, jak to dělá Grouper, jejíž hlas je tak zasněný, že text je téměř neslyšitelný.

Posloucháš hudbu mimo tvůj žánr?

Za poslední půlrok poslouchám hlavně Cocteau Twins. Občas nějaké kytary, líbí se mi třeba deska od mladičké umělkyně Snail Mail. Přiznám se, že hodně poslouchám pop, i když by to do mě možná nikdo neřekl. Mám ráda třeba Ushera, ale je to spíš takové guilty pleasure… Z české scény bych zmínila Lišaje, který také vyšel u Genot Centre, potom mladé producenty, jako je Eva-01, o které ještě určitě hodně uslyšíme, dále Gurun Gurun, to jsou takoví otcové zakladatelé české ambientní scény. Myslím, že na české scéně se toho děje hodně zajímavého, i když novináři mají opačný názor.

Jaké jsou tvé další hudební mety?

Chtěla bych zkusit nějaký větší festival, úplně největší metou by byl Unsound v Krakově. Jinak kromě vydání dalšího alba jiné mety nemám.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *