Po dvou co do stopáže dietnějších titulech Poslední dobou je to delší dobu špatný (2021) a E-Show (2022) vytvořila brněnská kapela Endemit kaloričtější, ale zase ne příliš tučnou albovou „bagetu“. To podle slovní koncepce desky Salami Tiger, odkazující na typickou stravu hudebníků na cestách: „Jedna dlouhá story mezi první bagetou a pátým pivkem na benzínce, kde tě lískla jedna nepěkná paralela.“ Ukazuje se, že i delší plochu Endemit ukočíruje. I díky rozšířené sestavě, kdy původní power trio invencí i zvukem obohatil korejský, v Berlíně působící saxofonista Jung-Jae Kim.
Recese zůstává silnou stránku Endemitů, slyš promluvy v titulní skladbě. Naštěstí ale nepřeváží nad kompoziční nápaditostí a hráčskou „zvládnutostí“, slyšme zapeklité rytmické i tempové nepravidelnosti a stoptimy v kuse nazvaném výstižně Elastic. Žánrové zaměření spolku zůstává sympaticky nejednoznačné. Sedí pro něj vše- a nicneříkající škatulka jazz punk, zároveň ale některé pasáže evokují „zornovské“ pojetí jazzrocku. Nebo prog rock, včetně asi nevědomého odkazu na rané King Crimson v unisono riffech saxofonu a kytary či pozdější „Krimsny“ v minimalistických groovech.
Mimochodem, deska vznikla díky chvályhodnému projektu rezidencí v pardubickém Divadle 29. Čujte v tom génia loci a hlavně dobrého týmu.
„Pokud nemáš uši v pr**li tak to určitě sceníš. Hudba pro všechny komunity. Slovy nezaujatého posluchače: Každej si tam něco najde,“ holedbá se kapela v průvodním slovu k albu a je to samozřejmě nadsázka, z namyšlenosti bych ji nepodezříval. Ale popravdě, jak by řekl Oskar Rózsa, tahle hudba není pro každého. Ovšem ctitelé alternativy, blbnutí až experimentování, vypjaté interpretace, neředěné energie, muzikantského kumštu i humoru by ji „scenit“ (abych použil jazyk Endemitů) měli. A nejen na místě endemického výskytu poťouchlých hudebníků, v lokalitě jihomoravské alternativy, ale s přesahem do dalších evropských ekosystémů.