V druhé polovině 60. let minulého století vznikly v Evropě tři soubory – Gruppo d’Improvisazione Nuova Consonanza, Musica Elettronica Viva (MEV) a AMM –, jež významně přispěly k paradigmatickým změnám v euro-americkém hudebním myšlení. Jejich členové, ačkoli mnozí z nich vystudovaní i činní skladatelé, zanevřeli na pečlivě notovanou hudbu a rozpustili elitářské komponování v „komprovizacích“ oproštěných od tradic. 
Do kolektivního improvizování v reálném čase zapojili moderní živou elektroniku, jíž nahradili vyčerpanou a odcizenou hudbu z pásu. První ze souborů již dávno neexistuje, druhé dva hrají v četných personálních změnách dodnes. Jejich cesty se potkaly dvakrát – poprvé na LP New Electronic Music Improvised (Mainstream, 1968), podruhé před pěti lety, kdy v Londýně nahráli skvělé společné dvojalbum Apogee (Matchless Recordings, 2005). Zatímco první setkání bylo jenom dramaturgické – každý ze souborů nahrál jednu stranu desky, setkání druhé zplodilo i společné hraní. O diskografi i AMM systematicky pečuje jeden z jeho zakládajících členů Edwin Prévost ve svém vydavatelství Matchless Recordings a je tudíž obsáhlá. Nahrávky hudby MEV (od poloviny 70. let soubor koncertuje již jen sporadicky) jsou naproti tomu raritní a donedávna širší posluchačské veřejnosti téměř nepřístupné.
Přístup k nekompromisní poetice seskupení má usnadnit až průřezově koncipovaný čtyřdisk s nekrácenými záznamy osmy seancí ze všech čtyř desetiletí jeho existence. Pod názvem MEV 40 jej loni vydala americká značka New World Records a svůj ediční počin opatřila výpravným bookletem s bohatou fotodokumentací. Kolem kmenových autorů Alvina Currana, Frederica Rzewského a Richarda Teitelbauma na nahrávkách osciluje řada stálejších i příležitostných spolupracovníků – Allan Bryant, Garett List, Ivan Vandor, Karl Berger, Steve Lacy, George Lewis a další. Velkorysý výběr sahá od raného kusu Spacecraft, který dominoval západoevropskému turné souboru na podzim 1967 (zde je raritní verze s hostující sopranistkou Carol Plantamura, předvedená na koncertu v berlínské Akademii umění), až po nahrávku z vystoupení na proslulém festivalu v Tanglewoodu v massachusettském Lenoxu v létě 2007, jedinou pouze v obsazení zakladatelského tria. Schválně jsem si pustil nejdříve první, nejstarší kus alba a posléze poslední, nejmladší. Jestliže první kus je názornou demonstrací „formy hudby bez formy“ – avantgardního konceptu, jenž ve stejnojmenném manifestu z téhož roku slovně zformuloval Rzewski, nejnovější kus Mass. Pike je zřídkavým důkazem, že originální duch avantgardy nemusí vyprchat ani po čtyřech desetiletích či zdegenerovat v levných technokratických řešeních a repeticích. Stačí si porovnat nástrojový park hudebníků MEV z obou období a posluchač získá jasnou představu, jak se od samých počátků v kreacích souboru snoubily brikolérská vynalézavost a DIY estetika s invenčním aplikováním nejnovějších technologických výdobytků aniž by v jeho poetice utrpěly tradice a avantgardní řešení.
S výjimkou tři čtvrtě hodiny trvající kreace Stop the War, nahrané na Silvestra 1972 v newyorské rozhlasové stanici WBAI, jsou všechny zbylé kusy kolekce lakonicky označené místem zaznamenaného vystoupení. Žádný program, jenom zmíněná „forma hudby bez formy“. Škoda, že do výběru nebyla zařazena žádná verze legendární Polévky (Zuppa), hudebního happeningu, jež počítá s aktivní účastí publika v živé scénické zvukotvorbě. Členové MEV ji vařili skutečně téměř z ničeho; výsledná chuť závisela výlučně od správnosti intence a míry invence. Nenáročnou recepturu hezky popsal Alvin Curran: „Nejlepší polévky se obyčejně podaří z ničeho. Stará kost, trochu celerové natě, cokoliv zapomenutého, odhozeného, na co jste si právě vzpomněli, jakýkoliv zbytek, co jinak nestojí za povšimnutí – z toho všeho může být polévka. Polévka je cokoliv. Vše. Chce to jenom nouzi, hru a inspirovanou improvizaci, jako v staré dobré kuchyni.“ A proto, radí Curran dál, „vezměte jednu velikou místnost – vykliďte ji a ukliďte. Umístněte do ní: 1 velký ocelový buben; 1 staré piano (s hráčem); 1 R. A. Moog syntezátor (s hráčem); 1 syntezátor vlastní výroby; 2 velké rezonanční skleněné tabule; 1 pětilitrovou plechovku od mazacího oleje Agip (prázdnou); 1 východoafrickou mbiru; 1 chromatický hračkářský klavír; 1 sadu zvučných sklenic (8-40 cm vysokých); 3-4 různě dlouhé televizní antény (zavěšené); 6 různých závěsných činelů; 3 naladěné indické činely; 3 velbloudí zvonce; 1 sadu bong; 3-4 staré kravské nebo kozí zvonce; 1 ozvučné dřevo; 1 sadu hrkátek; 1 hračkářský xylofon; 3-4 vysouvací píšťaly s různým rozsahem; 1 mysliveckou vábničku; 1 anglickou policejní píšťalu; 1 ústní sirénu; 1 jugoslávskou dvojitou píšťalu; 4-5 různých ptačích vábniček; 3 židovské harfy; 3 diatonické harmoniky; 2 bandoneony; 1 sopránovou trubku (s hráčem); 1 sopránový saxofon (s hráčem); 1 sopraninový saxofon (s hráčem); 1 housle (s hráčem); 1 čelo (s hráčem); 1 trombón (s hráčem); 1 křídlovku (s hráčem); hlasy; různé hrnce, pánvice, kovová víčka, plechovky, pružiny, elektrické zvonky a bzučáky, kovové pláty, bubenické paličky, umělohmotné škrabky, pingpongové míčky a lahve; 2 magnetofony; 1 rádio; 1 krátkovlnný rozhlasový vysílač a přijímač; 5 vzdušných mikrofonů; 20 kontaktních mikrofonů a levné japonské mikrofonové mixpulty připojené na 2 mixpulty zn. Uher a ty na zesilovače s 4 dobrými reproduktory. K uvedeným hráčům přidejte malý počet pozvaných hráčů-přátel. Pomalu přidávejte posluchače-diváky, ne víc než 30. Postupně míchejte hráče s posluchači, až dokud z nich nevznikne harmonická směs, nerozeznatelná od zvuků, které dělají nebo poslouchají. Celé to pomalu přiveďte do varu a 2-3 hodiny vařte na mírném ohni.“
Ačkoli je to starý recept (šéfkuchař jej sepsal v únoru 1968), polévka navařená podle něj chutná fajnšmekrům i po letech, čehož důkazem jsou poslední nahrávky souboru. Jeho sémantická neambicioznost by zdánlivě mohla budit dojem, že poetika MEV spočívá v bohapustém kumulování, na konci kterého stojí zvukový agregát bez výraznější kompoziční ideje. Omyl! Recept je neúplný, nesděluje totiž nic o kvalitách šéfkuchaře. A vlastně žádný šéfkuchař v tomto případě neexistoval, jelikož MEV byl vždycky jednolitý tým. Na samém počátku „formy hudby bez formy“ stála podle Rzewského „skupina účinkujících a idea. Tou ideou jsou dva druhy prostoru: okupovaný a vytvořený.“ Hudbou již dávno může být opravdu vše a může se vyskytnout nebo přihodit kdekoliv. „Jakýkoliv fyzický prostor je potenciálním hudebním prostorem stejně, jako je jakýkoliv denní anebo noční čas vhodným hudebním časem. Každá hudba se začíná vždy nanovo, jako kdyby před ní neexistovala žádná hudba,“ doplňuje svého spolubojovníka z proslulé římské legie Curran. Nějaká hudba před vždy naštěstí existuje; hypotetický kondicionál „jako kdyby“ odporuje cirkulačním zákonitostem semiosféry, kde informace a texty (palimpsesty, recepty) proudí a křižují v terénech s nevyzpytatelnými a zrádnými útesy, koridory, labyrinty, jeskyněmi, kanály, kaňony, propastmi, schodišti, mosty, nadjezdy, tunely, překážkami, propadlinami, zákoutími, záhyby, drážkami, brázdami…
