Je dobře, že Etc… udržují repertoár Vladimíra Mišíka, jenž už ze zdravotních důvodů nevystupuje na pódiích. Zpěvák Pavel Bohatý už kdysi dávno, třeba téměř před dvěma dekádami na vystoupení v Arše k Mišíkovým šedesátinám a pak znovu a znovu ukázal, jak zasvěceným interpretem téhle bigbítové „klasiky“ je. Nemusí se nijak stylizovat, zůstává sám sebou, a přesto mu přirozeně sednou písně ze všech Vladimírových období včetně toho „kuřecího“. A už v dobách Mišíkových přece tu tam sólově zapěli i Olin Nejezchleba či Pavel Skála, proč by v tom nepokračovali. Je dobře, že kapela uspořádala koncerty k – cca – padesáti letům existence Etc. a sestřih záznamu vystoupení (19. a 20. března 2025 v Malostranské besedě) vydává na desce, i když vlastně z pamětníků těch úplně prvních sestav nehraje na albu PlíŽIVĚ vpřed nikdo. Nicméně ti, kteří hrají, prostě patří do zavedené party či kruhu blízkých kamarádů. Včetně souputníka Norbiho Kovácse. A je úplně nejlépe, že současná sestava neopakuje stará aranžmá otrocky, ale hraje písně trochu jinak, a vytáhla na scénu i ty méně provařené, dlouho nehrané. Navíc se na desku vešla i filmová instrumentálka Music For A Found Harmonium, původně z repertoáru Pinguin Café Orchestra, kterou sice Etc… hráli už v Mišíkových letech, ale záznam tuším dříve nevydali.
Co trochu chybí? Já vím, současná podoba Etc… je prostě myšlena jako sebe-retro band, v tom dobrém smyslu. Hraje pro publikum, které chce slyšet známé kousky. Možná je nesmysl, chtít po dnešních Etc… i něco nového. Nicméně opravdu živoucí kapela by měla rozšiřovat repertoár nejen z archivu. Však v Etc… hrají i pánové skladatelsky činní. Navíc spojení třeba s Jiřím Dědečkem, který si přišel zahulákat do svého textu v hardrockové verzi Víno, ženy, zpěv, funguje. O verše by jistě nebyla nouze. Tak proč občas nepřekvapit publikum nějakou „zbrusu novinkou“? Milovníky Mišíkových písní by to neodradilo. To by teprve byly koncerty, potažmo desky.