Ethan Philion Quartet: Gnosis

Sunnyside, 2024, 53:20   

Na existenci kontrabasisty Ethana Philiona, původem z Chicaga, jsem narazil díky skvělé nahrávce jeho desetičlenného bandu Meditations on Mingus (Sunnyrecords 2022). Gnosis charakterizují především dvě věci: souzvuk dechových nástrojů – altsaxofonu Grega Warda a trumpetisty Russe Johnsona, znějící v celé škále nálad, v určitých momentech se jejich expresivita dostává až k hranici free jazzu. To parádně zazní hned v úvodu skladby The Boot. Druhým výrazným jevem je samotná hra Ethana Philiona na kontrabas, sršící hardbopovou energií, patřičně zvýrazněná zvukově. Album tvoří šest skladeb; s jednou výjimkou všechny od Philiona. Tou výjimkou je What Love od Charlese Minguse (1960). Ve skladbě autor parafrázoval hned dvě jiná témata jazzových standardů – What Is This Thing Called LoveYou Don´t Know What Love Is; baladické polohy se střídají s rozverností, nejsilněji prezentovanou právě Wardovou trubkou. Philion si zde dopřeje krásné, bluesově laděné sólo, k němuž se přidávají bicí Dana Halla. Sheep Shank je rychlou bopovou jízdou s „parkerovsky“ zpívajícím Wardovým altsaxofonem a opět tomu odpovídajícímu basovému sólu. Protipólem v dynamice je pak pasáž trubky; kontrabas její sólo neustále komentuje v napínavém dialogu. Zajímavě zní úvod Nostalgie, kdy vyšší tóny basy znějí téměř jako hra na preparovaný klavír; nálada odpovídá názvu skladby, Johnsonova trubka, posléze doplněná souhrou s altkou, malují lyrickou náladu, oba nástroje se doslova rozněžňují. Následující Comment Section je ostrým střihem free improvizací a durdícími se dechy nad smyčcovým basováním. Codou je současně titulní filozofující skladba alba – Gnosis. Melodické téma, místy s lehce orientálními příznaky, pomalé, s táhlými zvuky dechů a opět s hrou kontrabasu, které se vyplatí pečlivě naslouchat. Skladba  se vyvíjí až k extaticky spirituální pasáži v závěru. Skvělá nahrávka navazující na africké kořeny jazzu v moderní podobě!

   

Přidat komentář