Jako by zdánlivě odnikud spadla tahle precizně vytvořená, zahraná i nahraná deska, jejíž styl si stejně podobně spadnutě můžu nazvat divnostními pojmy avant-art-prog-punk, navrch symfonizující bigband s mikrofolkovým feelingem. Tohle všechno se totiž představí už v první písni Magic Death Sea Nemesis. Jo, málem bych opomněl divadelnickou stránku jejich užití hudby s texty a křiky z druhého plánu vmíchanými do Pat a Dragon. Pak už se vůbec nedivíte, když vám Estuary of Dream orchestrací i pojetím zpěvu zaevokuje cosi z beatlesáckého Sgt. Peppera.
Tahle circa dvanáctihlavá big banda z australského Sydney je mimořádné zjevení. Základní posádku tvoří kvarteto rockerů s variačním množstvím muzikušů, povětšinou trubačů. Kapitán Captain Enzo Legge ovládá snad cokoli, co naleznete na starých i nejnovějších lodích od výletních bárek po monstrózní cirkuloceánské městostáty: e- i akustické kytary s jakýmkoliv množstvím strun, basovky stejně tak včetně syntezátorových verzí, banjo, akordeon, piano, harmonium a vlastní vynález Enzomophone. A taky zpívá. A taky řičí. A taky skládá. Spolukomponisty jsou zde botsman Kristo Langkjær (bicí, perkuse, vibrafon, zvonkohra, kytara, basa, harmonium, zpěv), dohlížející policejní důstojník Linus Reisonas Hilton (hlavní pěvec, klavír, Hammondky, záznamy z hydrofonu, nosič rybářských prutů) a výkonný ředitel lodní prádelny Finn Fowke (flétny). Prádelna na lodi je zde rovna kuchyni, potažmo i kapitánovi. Totiž všude kolem je voda a jakožto všichni praví námořníci na smrt věří v astro i numerologickým danostem. Proto i album má stopáž přesně 55:55, což znamená, že každý, kdo si poslechne Harbour Century v plném rozsahu, může s největší pravděpodobností očekávat hodně štěstí. To dá rozum. Eunuchs jsou velcí taškáři, bořící a vše bortící pankáči, co složitou vážnohudebnost vystřelili o mnoho levelů výše než zappistický Mr. Bungle. V závěru 17 minut Heroin King. Držte se všeho, sic vás ohromující vlna smete přes palubu!